Naskládané knihy
|

Sám sobě nepřítelem

V minulosti jsem si vždycky myslel, že křesťan (a asi i obecně- člověk) má pouze vnější nepřátele. Třeba v podobě lidí kteří náboženstvím pohrdají, odsuzují jej, nebo jsou prostě nepřátelští ke všemu a ke každému. Dnes přicházím na to, že tím největším nepřítelem jsem pro sebe já sám. Nikdo mě totiž nedokáže tak dokonale klamat jako to umím já. Nechci-li něco v životě vidět či uznat, pak do toho můžu téměř vrazit čelem ...
Naskládané knihy
|

Krošenk – Nezcizoložíš

A to je něco, co mě vždy dokáže nadzvednout. Ne ona snaha o získání nového čtenáře, ale samotná existence obrovské spousty těchto neseriozních tiskovin. Jenomže vydavatelé podobných novin a časopisů, mohou prosperovat jen pokud budou mít dostatek „senzací" chtivých čtenářů. Sám sebe se pro jistotu ptám. Máš s tím nějaký problém? ...
Naskládané knihy
|

Jak jsme odešli z církve

Konečně se stalo to, v co už málo kdo doufal. Přišel listopad 1989 a pád komunistického režimu. Přehoupl se Nový rok a my jsme si pozvolna začali uvědomovat, že vlastně padly také důvody našeho odchodu ze Vsetína. Psal jsem o tom v této rubrice již dříve v příspěvku nazvaném : „Malé velké zkušenosti s vírou, aneb jak jsme svařovali bojler“. Jak to ale bylo dál, ví málokdo. Těch několik let života neznamenalo jen to, že jsme se stali čtyřčlennou rodinou (narodili se nám za doby pobytu v Čechách dva synové), ale pochopili jsme, že na Moravě máme své hluboké kořeny. A tak nabídka možnosti bydlení v horním patře rodinného domku, která přišla od mých rodičů, nakonec znamenala rozhodnutí k návratu na rodné Valašsko ....
Naskládané knihy
|

Zážitek z dovolené

Konečně nastal ten kýžený čas prázdnin a dovolených. Čas k načerpání nových sil, odpočinku a poznávání nových míst. Nebo také k práci na zahradě či kolem domu. Neznám nikoho (mimo nemocné workoholizmem) kdo by rád alespoň na pár dní nevypadl ze stereotypního kolotoče pracovních dní. Každý tráví tento čas po svém a podle svých možností.