Nevím jak vám ve vašem případě, ale mě připadá, že se mnou (čas od času) musí něco zacloumat, abych uviděl věci které jsem dosud neviděl a pochopil něco čemu jsem doposud nerozuměl. A jsem za to velice vděčný, protože to znamená (mimo jiné), že ještě žiji. Že vnímám a nejsem jen hromada kostí a svalů. Dokud dýchám a cítím závan čerstvého vzduchu je nebe nablízku. Nejsem zavalen černou hlínou odsouzen k nehybnosti a hnilobě.
Dnes (t.j.24.2.2013) byly zvláštní bohoslužby. A ač byly předem avizovány šok byl docela veliký. Veliký ale pozitivní. To tedy každopádně. Tak za prvé. Vyslechnutím kázání na stejný oddíl Písma jsme mohli okusit naladění na společnou vlnu s partnerským sborem v americkém Cumberlandu a uvědomit si, že věříme stejnou vírou jako lidé na druhé straně zeměkoule, kteří jsou nám tím rázem na dotek. Za druhé nám zpěvem posloužila skupinka „chval" a Fusion. Kostel se tak zaplnil mladými lidmi sršícími energií a chválami. Mimo písně jsme mohli zaslechnout také slova vděčnosti a díků. Kdo by chtěl v kostele slyšet jen zpěv chorálů a hru varhan bude zklamán. Boha, kterého vyznáváme jako stvořitele světa a původce všeho živého, nelze přeci šidit o zvuk kytar ani bicích. Vždyť ta naše kreativita a fantazie je jen nepatrným odleskem Jeho možností.
Promiňte mi následující formulaci, ale domnívám se, že ve zkoušce tolerance zatím Horní sbor obstál. Vždyť nedáme-li mladým prostor a možnost vyjádřit se, udělají to jinde a my zůstaneme sami. Možná jen se svými konvencemi a zvyklostmi, ale sami. Jistě je dobré a nutné dbát na slušnost i čistotu a ryzost evangelijní zvěsti. To ale neznamená, že se staneme cenzory projevu a způsobu vyjádření jiných. To nám nepřísluší. Vím to. Vím také, že vlastní synové se domů rádi vracejí právě pro onu jistou důvěru a volnost, kterou jsme jim, jako rodiče, poskytli. Já sám, jsem z domu kdysi utekl právě pro přílišnou otcovu tvrdost a nedostatek demokracie. Proto možná dnes mladým (alespoň v tomto směru) rozumím.
Dovolte, abych touto cestou poděkoval všem kteří se přičinili o možnost vzniku i fungování skupiny Fusion, jim samotným a také faráři Pavlu Čmelíkovi za odvahu k novátorství. Byli jsme tak obohaceni o nový prožitek. O zkušenost, že nemusí být vždy a všechno nalinkováno stejně. Kéž bychom měli dostatek moudrosti i odvahy dávat prostor mladým. Prostor o který jsme přeci sami kdysi bojovali. Nebo jsme byli jiní?
Pokud se jako sbor nebudeme věnovat dětem, mládeži i dospívajícím, nepochybně se tím zřekneme vlastní budoucnosti. A to si zcela jistě nikdo z nás nepřeje.
Kategorie: Zamyšlení a svědectví