Doporučené

Tato otázka mi vyvstala na mysli v kontextu toho co právě prožíváme s mojí ženou, a v kontextu článků uveřejněných na sborovém webu . Jeden se jmenoval : „Budoucnost Evangelické církve“, a ten druhý : „Víra bez církve“. V této souvislosti chci poděkovat Pánu Bohu za Diakonii. Za Diakonii jako živý a hmatatelný projev víry. Často slýcháme .....

Vůbec nevím proč, ale téměř po třiceti letech jsem si uvědomil jak jsem nevděčný. Nebo lépe vyjádřeno jak málo si uvědomuji s jakou samozřejmostí přijímám vyslyšení svých modliteb. Připadám si jako dítě, které pořád o něco prosí, stále vidí spoustu toho co by bylo dobré a co by potřebovalo, ale jen zřídka vnímá kolik toho přijímá .....

To bylo místo kam jsme se i s manželkou, tak zvaně, „uklidili" před tehdejším režimem, který nám šel (s trochou nadsázky řečeno) po krku. Nebyli jsme tak naivní, abychom si mysleli, že před bolševikem utečeme ze Vsetína do pohraničí někde v Čechách a tam už dlouhé prsty režimu nedosáhnou. Naopak. I tam s námi putovala hlášení všudypřítomné STB. Šlo však o to, že jsme nebyli na očích v bydlišti našich blízkých, které jsme nechtěně ....

V mysli si říkám : „Však já proti nikomu nic nemám, každému jsem odpustil". Pak ale potkám člověka, který mi (byť už kdysi dávno, třeba nevědomky) ublížil a cítím, že můj vztah k němu není úplně ryzí. Nerad jej potkávám ....

Zmíněný článek hovoří o nově vydané knize Karla Chrastiny s názvem : „Přežije Západ svůj úspěch?" . Jde o autora, který se narodil (roku 1943) a žije ve Zlíně ...

Pravdivý příběh z doby, kdy byla víra zločinem. Autor: Ivan Vodák Jak jsem rukoval. Vchodové dveře za mnou tiše zacvakly, brána jako obvykle, vrzla a já jsem spěchal na nádraží. Byl obyčejný říjnový den. Kdybych v té chvíli věděl co mě v následujících dnech, týdnech a měsících čeká, asi by pro mě bylo všechno daleko těžší. Před několika dny mi poštou přišel povolávací rozkaz. A protože se psal rok 1983, znamenalo to strávit nedobrovolně celé dva roky v uniformě za zdmi kasáren. Jen oficiální propaganda tvrdila jak si mladí muži s radostí plní svou vlasteneckou povinnost. Ale kdo by byl ochoten nasazovat život za stát plný nesvobody a lži? Kola vagonu monotónně klapala a ....

Uvědomil jsem si proto, že jsem tak vlastně nakousl citlivé téma. Téma, které nelze odbýt jen nějakým konstatováním či negativním příkladem. Zaslouží si rozhodně víc naší pozornosti. Úhlů pohledu může být, pochopitelně mnoho. Zvláště pak v tak citlivých otázkách ...

Dostal jsem nabídku. Prý jestli nechci občas, nějakou úvahou nebo článkem, přispět na webové stránky sboru. Obratem mi hlavou proběhly dva pocity. Jednak to bylo potěšení, že jsem byl osloven právě já, jednak to byla pochybnost. Kdo jsem já, aby ostatní zajímaly mé názory!?