Konečně nastal ten kýžený čas prázdnin a dovolených.
Čas k načerpání nových sil, odpočinku a poznávání nových míst. Nebo také k práci na zahradě či kolem domu.
Neznám nikoho (mimo nemocné workoholizmem) kdo by rád alespoň na pár dní nevypadl ze stereotypního kolotoče pracovních dní. Každý tráví tento čas po svém a podle svých možností. Přesně tak, jak to také hezky vystihuje úvodní článek srpnového čísla sborového listu „Společenství".
Nás letos čekal Český ráj. Nejsme totiž milovníci ležení u moře a krom toho je i u nás doma stále mnoho nádherných míst, která jsme zatím nenavštívili. A tak když přišel „ten" den, naložili jsme kola a vyrazili rovnou do „srdce ráje".
Ubytováni jsme byli v centru města Jičína a jako první cíl z řady výletů po okolí nás čekal hrad Kost. Jde o nejzachovalejší gotickou památku v Česku, která je v současnosti ve vlastnictví rodu Kinských, pod správou společnosti „Kinský dal Borgo a. s.". A právě proto, že má hrad svého konkrétního vlastníka, nerozpadá se, ale naopak vzkvétá. Celoročně zde bývá pořádáno množství kulturních i jiných akcí a hrad skutečně žije.
Jak jsme později zjistili, uprostřed prázdnin, na přelomu července a srpna, konává se na Kosti pravidelný „Čarodějnický kongres". Letos dokonce už po osmé. A my jsme se nevědomky svou návštěvou strefili právě do tohoto termínu. S pomyšlením, že se jedná o nějakou nadsázku spojenou s programem pro děti, jsme se s manželkou nijak více nad touto informací nepozastavili.
Oč větší bylo naše překvapení když jsme se museli prodírat davem lidí a všechny přístupné prostory hradu byly zaplněny stánky a stanovišti různých léčitelů, astrologů, šarlatánů, hadačů z ruky, vykladačů karet a prodejců nejrůznějších mystických předmětů.
Taková koncentrace „odborníků" na tajemno, lidské osudy a budoucnost nám doslova vyrazila dech. Nešlo totiž vůbec o nadsázku či pohádkový program pro nejmenší, jak se zprvu zdálo. Za částku 200,-Kč za každou započatou půlhodinu tzv. konzultace, jste se mohli dovědět co vás čeká a co vás nemine, nebo si za částku zhruba dvojnásobnou nechat vypracovat horoskop člověkem zabývajícím se astrologií. Při procházení hradem jsme také postupně narazili na několik kartářek plně zabraných do vykládání budoucnosti klientům sedícím za vykladačským stolečkem a lačně hltajícím slova „čarodějnic" (mnohé byly oděny v odpovídajících kostýmech), či na několik zájemců o hádání z ruky. Ti s nataženou dlaní a s neskrývanou dychtivostí naslouchali výkladu odborníků na „čáry života a smrti". Také prodejců magických předmětů, kamenů a virgulí bylo všude bezpočet.
V tu chvíli (řečeno s nadsázkou !!!) jsem si se svou prostou a obyčejnou křesťanskou vírou připadal jako naprostý břídil. A nebo lépe, jako realista uprostřed snílků, fantastů a bludařů.
Zpočátku jsem se dokonce jen stěží bránil úsměvu a rozporuplná směsice mých pocitů byla namixována z dávky údivu, pohoršení, špetky pohrdání a naprosté fascinace z existence víry v cokoliv, která se (rozuměj ta víra) vyskytovala u zde přítomného vzorku naší populace, jež přitom bývá s oblibou nazývána (podle současných průzkumů) populací převážně ateistickou.
Brzy mne však nutkání k úsměvu přešlo a uvědomil jsem si jak je každá lidská duše lačná po věcech duchovních. Kolik je lidí věřících v „cosi", co je nad námi a co nás a naše poznání přesahuje a lidské moci se vymyká.
A vůbec to nejsou lidé hodní opovržení. Ba právě naopak. Mám za to, že je to část těch, kteří si na rozdíl od lhostejné (?) většiny uvědomují svou nevědomost, bezmocnost a malost uprostřed našeho světa. Jejich protějšek pak tvoří skupina takových co (nebojím se říci) naivně, duchovní oblast života popírají či odmítají a zaštiťují se či odvolávají na vědecké poznání. Ve své povrchnosti ani neví, že mnozí věhlasní vědci a učenci byli a často jsou právě z řad upřímně věřících křesťanů.
Ten den jsme si, při procházení hradu, s lítostí uvědomili jak často se důvěřiví a hledající lidé stávají snadnou kořistí pro ziskuchtivé podvodníky. A pokud jsou někteří z oněch poskytovatelů věšteckých služeb opravdu obdařeni zvláštními schopnostmi, je lépe pro každého (křesťana pak zvláště) držet se od takových lidí raději dále. My přeci víme komu jsme uvěřili. A jistě také vnímáme realitu boje o lidskou duši, která pokud není vírou pevně zakotvená v Kristu, často snadno podléhá různým vlivům. Bohem se pak člověku snadno může stát vlastně cokoliv. Bez ohledu zda si to dotyčný uvědomuje nebo nikoliv. Peníze, majetek, kariéra, příroda nebo zlaté tele.
A ještě jeden zvláštní postřeh mé ženy.
Sebranka šarlatánů, mágů, vykladačů a léčitelů – zkrátka „podvodníků", jak je na webových stránkách hradu, doslova, nazval sám hradní kastelán, zaplavila každé volné místo vyjma hradní kaple.Tam je organizátoři buďto nevpustili a nebo se jmenovaní na podobných místech necítí dobře. Ať tak či onak, zase jsme si jednou mohli vděčně připomenout jak je dobře, že se křesťan nemusí bát ani černých koček, pátků třináctého, rozbitých zrcadel a své štěstí hledat v pochybných znameních souhvězdí, u od sazí černých kominíků, nebo pomocí numerologie, astrologie či okultních věd.
