Žijeme dnes ve zvláštní době. Alespoň mě to tak připadá. Občas si říkám jak ji asi bude charakterizovat historie až se po letech ohlédne zpět.
Pro mnohé je dnešní doba zklamáním. Totalita znamenala, že jsme toho mnoho nemohli, ale ani nemuseli. Za to dnes musíme. Tehdy bylo všechno jasné. Každý věděl kde je jeho místo a kdo je tady pánem. Co se může a co se nesmí.
Dnes říkáme, že žijeme v demokracii, ale moc nám to nejde. Nejsme zvyklí mít sami za sebe zodpovědnost a také za svá svobodná rozhodnutí. A mnozí si demokracii stále ještě pletou s anarchií. Říkají : „Mohu si dělat co chci…máme přeci svobodu!"
Demokracie je ale řád a ten může fungovat jen pokud je respektován. Tam kde řád není, nebo není respektován (což je jako by nebyl) tam je neřád. A v neřádu se žije špatně.
Ale pozor nejsem žádný fatalista. Tedy člověk tupě se odevzdávající svému osudu. Jistě, dobu ve které žijeme si nevybíráme. Ale to neznamená, že nemůžeme přispět k tomu, aby se věci měnily. Nebo alespoň pohnuly. A když ani nepohnuly, tak abych právě já nepřispíval k tomu jakým směrem se tato doba ubírá. Že mi nerozumíte? O čem tady vlastně mluvím? No přeci o této naší době. Době, která nás zaskočila nepřipravené.
Pravda, žili jsme dlouho v totalitě kde se žije podle pravidel diktátorů. Žít ve svobodě nás nikdo neučil. Proto se to teprve učíme. A jde to ztuha když nám nikdo nejde příkladem. To se pak nemůžeme divit, že je doba zlá. Vlastně doba ne, ale lidé, protože doba je taková jací jsou lidé. A oni říkají : „Postavíme věž, která bude sahat až do nebe". A nerespektují řád. Proto je jejich jazyk zmatený. Ano už neznamená „ano" a ne už není ne. Je to cokoli co zrovna člověk potřebuje. Krádež není krádeží, ale je tunelem nebo přemístěním peněz. Nemanželský sexuální život není cizoložstvím, ale užíváním si života. Nepravdivá reklama není lživá, ale je uměním prodat. Úplatek není úplatkem, ale třeba „všimným" či protislužbou. Drzost a bezostyšnost je považována za dravost či podnikavost. Jsme svobodni. Nic nemusíme. Jen to co sami chceme. A tak čím dál více lidí svobodně propadá alkoholu a drogám. Muži se nežení a ženy nevdávají, protože papír stejně manželství nezachrání. A tak podobně se dá pokračovat donekonečna.
Na začátku jsem se zamýšlel proč je tato doba taková. Aniž jsem si to uvědomil, postupně jsem si odpověděl sám. To proto, že jsou takoví lidé. Ale nemusíme být takoví pokud takovými být nechceme. Jen je nutné mít důvod být jiný. A neplout s proudem a jít úzkou cestou není jen těžké, ale chce to mít opravdu dobrý důvod, aby k tomu byla síla. A je-li důvod a síla, lidé to poznají. Všimnou si. A až si všimnou a zeptají se nás, tak jim můžeme říci kde tu sílu brát. Ta cesta není sice prošlapaná, ale jedny stopy po ní přeci jen bezpečně vedou.
