Čtení: 5. Moj 17,14-20 | Text: 1 S 10,20-27 | Písně: 99, S360, S 409, 627, 702 | Pavel Čmelík
Pane Bože, náš nebeský králi,
ty vládneš celé zemi a celému vesmíru kolem nás, protože ty jsi ten, který to všechno stvořil a uvedl do pohybu. Musíme se sklánět v pokoře a údivu před tvou mocí a před tvou moudrostí, o které svědčí tvé stvoření. Skláníme se před tebou jako tvé neposlušné děti. Když před tebe přicházíme, uvědomujeme si, že ty jsi svatý a my hříšní a nedokonalí. A přece si troufáme nazývat tě naším Otcem a proto se k tobě obracíme s nadějí a s důvěrou, že nás neodmítneš pro naše hříchy. Děkujeme ti, že nás přijímáš, nabízíš nám a dáváš mnoho dobrých věcí, i když si je nezasloužíme. Děkujeme ti, že jsme mohli poznat tvou lásku, která se nejzřetelněji projevila v životě Pána Ježíše, tvého jediného Syna. On přišel na tento svět kvůli nám a ukázal nám, jaká je tvá vůle. Pro jeho poslušnost jsi nám odpustil naši neposlušnost. Protože on sám obětoval svůj život, my už nemusíme přinášet oběti, abychom si tebe usmířili. Děkujeme, že tak máme svobodu k novému životu z víry. Prosíme požehnej nám dnešní bohoslužby společné s dětmi. Dej ať prožijeme tvé působení v Duchu svatém, ať smíme přijmout tvou milost a posilnění naší víry.
Ó náš milý Bože, povstali jsem z lože a pěkně tě prosíme, dej ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme a přitom se rádi máme. Amen
Milé děti, bratři a sestry,
na konci knihy Soudců, která předchází knihám Samuelovým, bychom se dočetli, že izraelská země neměla krále a tak si každý dělal, co sám považoval za správné. Tak to bývá: když lidé nemají nad sebou žádnou autoritu, každý si dělá, co se mu zlíbí. Když jsem chodil do školy, stalo se občas, že naše paní učitelka musela uprostřed hodiny někam odejít. Někdo pro ni přišel v záležitosti, která se nedala odložit. Chvilku byl ve třídě ještě klid, ale když všichni pochopili, že učitelka je opravdu pryč, začali se jeden přes druhého bavit, někteří třeba i vstávali z lavice, honili se nebo vyváděli, co je právě napadlo. Některé holky se sice snažili třídu uklidnit, protože měly strach, aby z té vřavy nebyl zase nějaký průšvih. Ale většinou na ně nikdo nebral ohled. Neměly tu autoritu, kterou měla učitelka.
A nějak podobně, ovšem v mnohem větším měřítku to vypadalo v izraelské zemi, když zrovna nepůsobil žádný soudce, kterého by Bůh povolal, aby byl autoritou nad ostatními, aby ho poslechli, když se třeba muselo vytvořit vojsko proti nepřátelům nebo aby rozhodl jejich spory či pomohl vyřešit problémy.
Měl vyvolený lid nad sebou nějakou autoritu, i když nebyli soudcové nebo králové? Co myslíte, děti? … Ano, přeci měli nad sebou Pána Boha, toho, který je vyvedl z Egypta, ze země, kde žili jako nesvobodní otroci. Tento Bůh je přece dovedl až do země zaslíbené, do země, kterou jim dal, aby v ní bydleli, aby ji obdělávali, prostě, aby tam byli ve svém domově, ve své vlasti. Jenže oni na Pána Boha zapomínali. A když neměli dlouho žádného soudce, který by je soudil a sami neměli ani vztah k Pánu Bohu, chodili za prorokem Samuelem, který už byl starý a přemlouvali ho, aby nad nimi ustanovil nějakého krále.
Tak tomu totiž bylo ve všech okolních národech: každý měl svého krále. Jenže to nebyli jen králové v tom smyslu, jak třeba jsou ještě dodnes v některých evropských zemích. Víte, ve kterých zemích mají ještě dnes krále nebo královnu? (Anglie, Dánsko, Švédsko, Norsko). Na rozdíl od těch současných nebo i středověkých králů, byli ti pradávní králové pro lidi, kterým vládli jako bohové. Oni je uctívali a král si mohl dělat, co se mu zlíbilo.
A proto prorok Samuel dlouho Izraelce odrazoval, aby si nepřáli krále. Připomínal jim, že přece mají nad sebou Hospodina, Boha, který je vyvedl z otroctví. Ale oni ne a ne a že toho krále chtějí a že mu klidně budou sloužit a že mu budou dávat své syny, aby z nich udělal vojáky a že mu budou dávat i díl své úrody a peníze, aby si mohl vydržovat své služebnictvo a reprezentovat zemi atd.
A když tak Izraelci dlouho na proroka Samuele doráželi, sám Hospodin ustoupil a dal Samuelovi příkaz, aby pomazal za krále Saula s kmene Benjamin. Už hebrejské jméno krále vyjadřuje okolnosti, za kterých došlo k jeho ustanovení: Saul = Vyžádaný, Vyprošený, Vyptaný. Ovšem Saul neměl být králem jako v okolních národech. Četli jsme si v prvním čtení ustanovení pro krále, jak jsou zaznamenána v 5. knize Mojžíšově. Král v Izraeli neměl nikdy zapomenout na to, že je stejně jako všichni ostatní příslušníci národa jen normálním člověkem. Král si měl stále připomínat, že nad ním je Hospodin, který je skutečným vládcem v zemi. Král měl být ten, kdo je ostatním především příkladem věrnosti Hospodinu. Měl být skromný a pokorný. Neměl mít příliš mnoho majetku. Prostě – jak to vyjadřuje tento zákon pro krále v Izraeli – měl si číst v Božím zákoně „po všechny dny svého života, aby se učil bát Hospodina, svého Boha." Takový král mohl být jedině opravdovým králem v Izraeli.
Co myslíte, do jakých pokušení se může král dostat? K jakým špatným věcem ho může svádět jeho postavení?…. Jak asi tedy obstojí král Saul? Odolá pokušení? Nezapomene na to, že poslouchat Hospodina je víc než podléhat svým vlastním přáním a náladám? To se asi teprve dozvíte v dalších lekcích nedělní školy, vy starší už to asi víte.
My dnes chceme zdůraznit tu myšlenku, že podle Bible je král i každý jiný vládce člověkem stejným jako ostatní lidé. Jistě, má vyjímečné, mimořádné postavení. Ale podle Bible to jeho postavení má svá pravidla, podle kterých se vládce má řídit. Každý mocný člověk má vědět, že není jenom nositelem moci, ale především veliké odpovědnosti, která je přiměřená jeho postavení ve společnosti.
Jako křesťané, jako ti, kteří věří v Ježíše Krista, posuzujeme všechno z jeho, Ježíšova pohledu. Věříme, že tak poznáváme nejlépe i to, co si přeje Bůh, náš nebeský Otec. Když Ježíš přijel před velikonoci do Jeruzaléma, lidé jej vítali jako krále. A my tak také Pána Ježíše vnímáme: On je pro nás jako král, který vládne ve svém království. Jaké je to jeho království? Jak se jmenuje? … Není to království pozemské, ani izraelské. Je to království Boží nebo království nebeské. Proto také každý, kdo věří v Pána Ježíše hledá především v životě to, o čem ví, že je z Boha a líbí se Pánu Ježíši. Když tak žijeme, pak se i my stáváme součástí Ježíšova nebeského království. Amen
Pane Ježíši, děkujeme, že ty jsi náš dobrý král, kterého můžeme příjimat jako autoritu, která není zlá a nezbavuje nás svobody. Prosíme, pomáhej nám, ty sám, abychom byli věrní a poslušní a žili z moci tvého Ducha svatého, který nám dává sílu k životu podle řádů tvého nebeského království. Amen
Čtení: 5. Moj 17,14-20 poslání: Mt 6,33 požeh.: 1 Tes 5,23-24 pís.: 99, S360, S 409, 627, 702
