Čtení: Lk 13,10-17 | Text: Kol 3,23-24 | Písně: 161, S 74, 384, S 318, 489 | Pavel Čmelík
Audio záznam v mp3 zde.
Vážení pracovníci diakonie, bratři a sestry, milí přátelé!
Dovolte na začátek jednu otázku: Máte rádi práci, kterou děláte? Možná vás tato otázka uvádí do rozpaků. Říci ne se jaksi nehodí. A říci ano možná bude pro někoho přemýšlivého obtížné, když si uvědomí, že ne vždy do práce chodí s chutí a nadšením, ne vždy se mu práce daří, jak by chtěl, že – jak praví lidové úsloví- není každý den posvícení.
A taky není práce jako práce. Stát celý den někde u pásu ve fabrice nebo pořád dokola doplňovat zboží do regálů v supermarketu – to se rychle omrzí a člověk takovou práci pak dělá hlavně proto, že potřebuje nějaký výdělek, že je to menší zlo než být nezaměstnaný.
Něco jiného je práce s lidmi. Při takové práci se stále děje něco nového. I když je pracovník dobře vyškolený, dobře připravený na plnění daných úkolů, přece je každá směna trochu jiná tak, jak jsou jiní lidé, s nimiž pracuje.
V čteném textu z dopisu apoštola Pavla Koloským křesťanům slyšíme výzvu: „Cokoli děláte, dělejte upřímně…" Také by se to dalo přeložit – dělejte z duše, celou myslí, celým nitrem, bytostně. Tedy jde o opak toho dělat věci mechanicky, bezmyšlenkovitě či nedbale. Ale apoštolovi nestačí tahle obecně srozumitelná pobídka, že něco mám dělat upřímně, bytostně, prostě pořádně a s plným nasazením. On upřímnost dále definuje, upřesňuje, co to znamená, co tou upřímností míní: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu"
Tím přídavkem k upřímnosti nás apoštol vede k hlubšímu zamyšlení nad motivy své práce: Proč dělám, co dělám? Pro koho dělám to, co dělám? Můžeme se setkat s otázkou druhých lidí: Proč to děláš? Proč děláš práci, která příliš nevynáší, kde se člověk vystavuje stresu, napětí, kde se ne vždy dočká uznání a někdy se dokonce dočká nevděku, přestože se upřímně snaží, usiluje o to, aby pracoval, co nejlépe? Proč právě takovou práci, člověče děláš?
Ve známém TV seriálu Četnické humoresky hlavní postava sympatický, ale poněkud neskladný poručík Arazím v jednu chvíli, když mu velitel vyhrožuje vyhazovem, začne ze sebe chrlit všechny nedostatky, které jeho práce má a o které by vyhazovem přišel: neustálé napětí, ubytování bez soukromí na ubytovně, stálé ohrožení a spousta dalších nepříjemných věcí, které četnické povolání přináší. Když se ho pak velitel ptá, proč tedy takovou práci dělá, odpoví v dané situaci poněkud překvapivě, že proto, že svou práci má rád, že ho baví.
Tak je to s námi lidmi. Právě proto, že nějakou práci děláme rádi, že se v ní plně nasazujeme, právě proto těžce neseme, když se práce nedaří, jak by měla. Právě proto nám vadí, když nám někdo jiný brání tu práci vykonávat podle našich nejlepších představ.
Pro apoštola, který svůj dopis adresuje křesťanům je tím základním motivem každé práce stejně jako celého života víra v Ježíše Krista. „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu" Nikoliv lidé, ale Pán, tedy ten Pán s velkým P na začátku, Pán i nad pány s malým p na začátku. To je pro apoštola ten nejvyšší šéf v každé práci křesťana. A je jedno, jde-li o práci otroků, kterým konkrétně je původně tato část dopisu adresována. Je jedno, jde-li o uklízečky, ošetřovatelky, techniky, vedoucí nebo ředitele. Podle apoštola mají všichni nad sebou jediného, neviditelného a přece všudypřítomného šéfa. Na jeho přítomnost je třeba v práci myslet, jeho požadavky je třeba naplňovat. Ale k němu je také možné se utíkat o radu, o slovo potěšení, povzbuzení a posily. A to lze uskutečňovat téměř v každém zaměstnání. Práce spojená s vírou v Ježíše Krista může být docela rozmanitá.
Když jsem před léty pracoval v nedalekém Zlíně, tehdy ještě Gottwaldově, chodil jsem tam na biblické hodiny. A taky jsem občas zašel na pivo s nějakým kamarádem. Jednou v parném létě jsme se stavili „na jedno" restauraci v parku. Jaké bylo mé překvapení, když pivo nám načepovala jedna ze zbožných starších sester, kterou jsem pravidelně potkával na biblických hodinách. Nejprve jsem si říkal, že se to přeci nehodí, aby zbožný člověk čepoval pivo v hospodě. Když jsem se však později s onou sestrou potkal na biblické hodině a ptal se jí, jak tuto práci srovnává se svou vírou, ona odpověděla: „Víte, bratře, já už jsem v důchodu, jsem sama a přitom jsem ráda mezi lidmi. A tuto brigádu dělám, protože věřím, že se to i Pánu Bohu líbí, že jsem mezi lidmi. Mohu s nimi prohodit pár slov, potěšit je, a když je třeba i napomenout." I v její práci tedy platilo to dnešní slovo: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu"
Práce tedy má mít vyšší cíl než jen vydělávání peněz. Práce má mít vyšší cíl než jen snahu zavděčit se svému vedoucímu, kolegům nebo lidem, o které v práci pečuji. Práce má být posláním. A je to pro nás lidi velká věc a velká pomoc, když takto svou práci vnímáme. Práce není jen povinnost. Není jen projev našeho odpovědného chování ve společnosti. Že jsem zaměstnaný, není jen důkazem toho, že jsem schopen postarat se o sebe a své blízké, zabezpečit svou rodinu. To všechno k práci patří a je důležité, ale apoštol nás upozorňuje, že je tu něco navíc a prozradím rovnou, že je to to, co nám naši práci může nesmírně usnadnit, co přináší do naší práce zvláštní svobodu.
My lidé jsme totiž nedokonalí. Pokud pracujeme jen proto, abychom si vydělali dost peněz, nebudeme jich mít nikdo dost, protože ten, kdo je na peníze neumí nikdy říct: Dost, to mi stačí. Pokud pracujeme jen proto, abychom nějak zabezpečili sebe a svou rodinu, také nebudeme mít nikdy dost, protože vždycky ještě peníze budou chybět na něco, co by bylo dobré koupit, zdokonalit, opravit nebo upravit. Pokud budeme pracovat jen kvůli lidem, abychom se zavděčili vedoucímu, řediteli či kolegům nebo naopak jen proto, abychom se zavděčili klientům, budeme neustále ve stresu z hrozícího nebezpečí, že někomu něco bude vadit, že nebude s naším pracovním výkonem spokojen. A ten stres nás bude ničit, pronásledovat a týrat tak, že nakonec i naše vlastní práce skutečně bude postižena nedokonalostí, které se bojíme.
My však máme být svobodní! Nikoliv spoutaní, svázaní a ochromení strachem. A právě tímhle směrem apoštol ukazuje, vede své adresáty. To je podstata jeho výzvy, abychom svou práci dělali „upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu"
Přál bych tedy nejen vám, novým pracovníkům Diakonie, ale nám všem, aby naše práce měla vyšší smysl, vyšší princip a rozměr. Přál bych nám všem, abychom ve své práci, ať už je jakákoliv, měli tu jistotu, že není jen dobře či špatně placeným zaměstnáním, ale že má hlubší zakotvení. A přál bych nám všem, aby to nebylo vědomí zakotvenosti naší práce jen ve společnosti – ať už světské nebo křesťanské, ale aby každý z nás měl jistotu, že právě on smí přijímat právě svou konkrétní práci jako zvláštní dar, zvláštní příležitost, která mu byla dána shůry, od Boha a že právě proto smí i ve své práci u Boha hledat oporu nejdůležitější, trvalou a spolehlivou. Tu oporu každý potřebujeme právě ve chvílích, když se nám samým něco nezdaří, jak by mělo nebo když narazíme na nepochopení, tvrdost či lhostejnost spolupracovníků nebo vedoucích.
A konečně to poslední. Ke každé práci patří i mzda, výplata. I když člověk dělá svou práci jako poslání, mzdu potřebuje a jistě je i jedním z důležitých legitimních motivů, proč člověk pracuje. Také apoštol mluví o odměně. Nejsou to peníze, ale podíl na Božím království. Je to jistě odměna zvláštní, kterou nelze ocenit jinak než vírou. Ale apoštol nás tím chce ujistit, že náš Bůh ví, proč a jak žijeme, jak svou práci děláme. Chce nás ujistit, že naše námaha není marná a že stejně jako na této zemi patří k práci odměna, i v té duchovní sféře nám patří ocenění od samého Boha, Stvořitele nebe i země, Stvořitele a Pána celého velikého světa kolem. Proto stojí za to poslechnout apoštolovu výzvu: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu" Amen.
Pane Ježíši, děkujeme ti za tvůj příklad. Ty jsi pracoval na této zemi, přinášel jsi uzdravení těla i pokoj do duší. Prosíme, posilni nás, abychom i my svou každodenní práci mohli dělat s vědomím, že jsi s námi a působením svého Ducha svatého naší práci žehnáš a posiluješ nás. Amen
čtení: Lk 13,10-17poslání: Ko 3,16 požehnání:2 Te 2,16-17 písně: 161, S 74, 384, S 318, 489
