Čtení: Mt 5,17-20 | Text: Ef 6,10-14 | Písně: 209, 373, 511, 609, 485 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé,
po pásu pravdy, o kterém jsme mluvili minulou neděli, máme dnes před sebou pancíř spravedlnosti. Stůjte tedy obrněni pancířem spravedlnosti, doporučuje list Efezským hned na druhém místě. Chtěl bych vyzdvihnout, že naprostá většina výzbroje, o které apoštol mluví, má pasívní, tedy obranný ráz. Jedinou útočnou zbraní je meč ducha. Ale k tomu se dostaneme později. Pasívní základ je zdůrazněn i oním pokynem – stůjte! Tedy nikoliv – bojujte! Nebo – běžte do boje! Jakoby i apoštol chtěl na tomto místě zdůraznit, že základem křesťanovy pozice v tomto světě je pevné postavení. Jinde to nazývá základ. Pevný základ, na kterém se dá spolehlivě postavit. Rovnou mohu připomenout, že pro apoštola je tím základem sám Ježíš Kristus. Jeho osobnost se promítá nakonec do všech myšlenek a přirovnání. Od něho se odvíjí a k němu směřuje. I sám Ježíš vypráví známé Podobenství o dvou stavitelích, kde rozhodující roli hrají základy. Boží zbroj z listu Efezským je jiným obrazem, jiným připodobněním, ale vyjadřuje stejnou myšlenku.
Vraťme se však konkrétně k pancíři spravedlnosti. Myslím, že má-li si současný běžný člověk vybavit symbol spravedlnosti, vytane mu na mysli socha bohyně spravedlnosti, která často zdobí budovy soudů po celém světě. Má zavázané oči a v ruce drží váhy. Staří Řekové měli více bohyň spravedlnosti. Pro nás je zajímavá bohyně Diké, která stojí v základu řeckého výrazu pro spravedlnost použitého v biblickém textu. Římané měli obdobnou bohyni Justicii, jejíž jméno stojí za dnes rozšířeným názvem justice.
Apoštol však spravedlnost spojuje se součástí výstroje římského vojáka, s pancířem. To je – jak jsme viděli na snímku – část výstroje, která chrání tělo. Chrání vnitřní orgány člověka, především srdce. Chrání tedy dobré fungování celého těla. Zásobování krví a živinami. Chrání i čištění těla od škodlivých látek a spoustu dalších věcí. Obraz pancíře přirovnaný ke spravedlnosti tedy zdůrazňuje ochranu dobrého fungování důležitých částí těla. Ztratí-li člověk ruku či nohu, je omezen, ale může přežít dál. Je-li však zasaženo srdce nebo jiný důležitý vnitřní orgán jako játra či ledviny, člověk nemá šanci přežít.
Rovnou můžeme tento obraz rozšířit i na celou společnost. Myslím, že si dovedeme uvědomit, že pokud ve společnosti, ve státě, ale i v církvi není spravedlnost, je ohrožena v samém základu. Také dobře víme z praxe, že dosáhnout spravedlnosti je těžké a někdy až nemožné. Dnes a denně slyšíme o případech nespravedlností, které dopadají na slušné a často bezbranné lidi ze strany těch, kteří jsou drzí a bezohlední a prostřednictvím peněz a známostí prosazují jen své vlastní zájmy. A často zjevné nespravedlnosti zůstávají nepotrestané a nenapravené jen proto, že není vůle k jejich potrestání a nápravě. Se spravedlností je to často dost složité. O tom by nám mohli referovat právníci, advokáti a soudci. Dobře to ilustruje tento příběh: Dva rozhádaní muži přišli za soudcem, aby je rozsoudil. Soudce vyslechl prvního muže. Když skončil, soudce pokýval hlavou a řekl: „To máte pravdu." Pak vyslechl druhého muže. Když skončil, soudce opět pokýval hlavou a řekl: „To máte pravdu." Načež oba muži svorně vykřikli: „Ale oba nemůžeme mít pravdu!" Na to soudce opět pokýval hlavou a řekl: „To máte také pravdu."
Takový závěr by však mohl vést až k rezignaci na hledání skutečné spravedlnosti. Podívejme se tedy krátce, jak spravedlnost vidí Bible, Boží slovo. Když jsem se díval do slovníku na překlad řeckého výrazu pro spravedlnost použitého v listu Efezským, docela mě překvapilo, že úplně stejné slovo lze přeložit „štědrost". Nevím, jak vy, ale mě osobně moc nenapadlo spravedlnost a štědrost považovat za významem blízké pojmy. Ale tuto blízkost vyjadřují i některé překlady. Jeden moderní německý překlad v Ef 6,14 při doslovném překladu do češtiny uvádí: Činění dobrého oblečte jako pancíř. A bratři kraličtí tento verš komentují slovy: „ten pancíř jest spravedlnosti k Bohu i k bližním konání na důvod v Kristu ospravedlnění, a tak šlechetnost a nevinnost života."
Základní součástí biblické představy spravedlnosti je tedy vztah, jak mezi Bohem a člověkem, tak mezi lidmi. Spravedlivý není ten, kdo slepě dodržuje zákony. Bible počítá s tím, že i zákony ve společnosti jsou nedokonalé a mohou být i zvrácené a nespravedlivé. Proto už Starý zákon spravedlnost spojuje s něčím, co člověk dělá pro druhé lidi, čím jim prospívá. Vrcholem starozákonního pohledu na spravedlnost je postava Mesiáše: „Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme." (Iz 53,11)
Praktický pohled na Starozákonní představu spravedlnosti je dobře vyjádřen v Jeruzalémském památníku Jad vašem. Součástí tohoto památníku obětí holokaustu je i zeď a alej „spravedlivý mezi národy". Je tam na 2000 jmen lidí, kteří byli ochotni i riskovat život a obcházeli nebo přímo porušovali tehdy platné zákony, aby zachránili Židy před deportací do koncentračních táborů.
Spravedlnost a dodržení nařízení zákona je v Bibli v napětí. Na jedné straně je zákon vnímán jako něco nutného, důležitého a zásadního. Vzpomeňme jen na Mojžíše a Desatero a všechny ostatní právní nařízení a normy. A jak tvrdé byly postihy za jejich nedodržení. Ale v posledku je to zpochybněno. Už Job se ptá: „… což může člověk být před Bohem spravedlivý?" (Job 9,2) Bible konstatuje, že člověk sám od sebe nemá na to, aby skutečně naplnil dokonalý Boží zákon.
Dobře to vystihuje v Novém zákoně apoštol Pavel v listu Římanům: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden." (Ř 3,10-12) A o kousek dál pokračuje: „Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše."(Ř 3,20-26)
Chceme-li tedy jako křesťané žít ve spravedlnosti, pak potřebujeme žít z Krista a jeho oběti. Tam nacházíme onen pevný základ pro naši spravedlnost. Jeho oběť na kříži je vlastně vykonání spravedlnosti. Je to zadostiučinění. Je to trest za naše vlastní hříchy. V Bibli od samého počátku až do konce platí velmi přísné pojetí spravedlnosti před Bohem, které říká: odplata za hřích je smrt. Spravedlnost je opakem hříchu. Hřích znamená svévoli a nespravedlnost. Hřích znamená porušení spravedlnosti a tedy porušení dobrého vztahu na prvním místě mezi člověkem a Bohem. A to se pak projeví na porušení vztahu mezi námi lidmi navzájem. V Ježíši Kristu nám Bůh oznamuje, že z jeho strany je dosaženo spravedlnosti. Právě té vrcholné spravedlnosti, která je maximálně velkorysá vůči svému protějšku člověku. Ježíšova smrt na kříži znamená naše ospravedlnění, které jsme si ničím nezasloužili.
Mluví-li apoštol o tom, že si máme obléci pancíř spravedlnosti, pak myslí právě tuto Boží spravedlnost. Paradoxní spravedlnost, která dovede překonávat lidskou nespravedlnost odpuštěním. Už král David se modlí: „Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost." (Ž 51,16). A v listu Janově nás Boží slovo ujišťuje: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1 J 1,9)
Pane Ježíši, děkujeme ti, že nás očišťuješ od každého hříchu a tak naplňuješ spravedlnost před naším nebeským Otcem. Dávej nám sílu, aby i naše lidská spravedlnost vedla k tomu, co je dobré pro naše bližní. Amen -pč-
Poslání: Ř 3,22-24
