Čtení: Job 1,6-12 | Text: L 16,19-31 | Písně: 171, 688, 359, 689, 485 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé!
Přečtené Podobenství, jak už to u podobenství bývá, mluví o něčem víc, o něčem obecnějším než je v něm samotném přímo vyjádřeno. Jakkoliv tedy můžeme za příběhem uvidět konkrétní lidi, bezejmenného boháče a chudáka Lazara, jde spíše o vyjádření obecného, trvale platného principu. Určitě je tu nápadná sociální tématika, pro Lukáše tak typická. Je tu nápadný i důraz na nebe a peklo, na jejich realitu.
Ale zastavme se nejprve u toho, co je pro Ježíše samotného prvotním, co chce v Podobenství zdůraznit. Je to platnost a nezpochybnitelnost Starého zákona ve vztahu k tomu, co On, Ježíš, učí a hlásá. A také dostatečnost Božího Slova Starého zákona pro skutečnou praktickou víru. Ve verši 17, tedy těsně před čteným podobenstvím, Ježíš říká: „Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona." Tím chce Ježíš zdůraznit, že všechno, co učí, všechno, čím se řídí, všechno, z čeho vychází při svém myšlení, mluvení i jednání, všechno je obsaženo již ve spisech Starého zákona. Přesněji v pěti knihách Mojžíšových, 4 tzv. velkých a 12 tzv. malých prorocích, přičemž k prorockým knihám Židé řadí dále i knihy historické od Jozua až po knihy Královské.
Jestliže tedy Ježíš říká, že nepomine ani „jediná čárka zákona" (kral.: ani titlík), pak v souvislosti s obsahem Podobenství o boháči a Lazarovi Ježíš říká, že už ze Starého zákona lze vyčíst všechna důležitá sociální nařízení a výzvy k milosrdnému jednání. A skutečně tomu tak je: už v 3. Moj 19,18 Hospodin přikazuje: „budeš milovat svého bližního jako sebe samého." O kousek dál mluví Hospodin přesně do situace boháče, před jehož dveřmi lehával Lazar: „Když tvůj bratr zchudne a nebude moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít s tebou." (3 Moj 25,35)
A ještě důrazněji do sociálních problémů později mluví proroci, když zjišťují, jak jsou schopni bohatí a dobře situovaní ve vyvoleném lidu slavit chrámový kult a přitom přehlížet sociální rozdíly a nespravedlnosti. Tak prorok Izajáš vyřizuje slovo Hospodinovo: „ Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy." (Iz 1,14-17)
Podobně mluví Hospodin ústy proroka Amose: „Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu. Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok." (Am 5,21-24)
A pozdější prorok Zacharjáš mluví takto: "Toto praví Hospodin zástupů: Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování. Neutiskujte vdovu a sirotka, bezdomovce a trpícího, nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého. Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost" – pokračuje prorok Zacharjáš-, „svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli. Srdce měli jako z křemene a neslyšeli zákon ani slova, která posílal Hospodin zástupů svým duchem skrze dřívější proroky. Proto je postihlo velké rozlícení Hospodina zástupů. Kdykoli volal, oni neslyšeli. Ať si volají, já je neslyším, praví Hospodin zástupů." (Za 7,9-13)
Můžeme odvodit, že v Podobenství o boháči a Lazarovi Ježíš rozvádí, prakticky znázorňuje slova proroka Zacharjáše. Boháč v Podobenství patřil k vyvolenému lidu, tedy k těm, kteří znali Starý zákon. On mu ale nevěnoval pozornost stejně jako ti, proti kterým mluvil Zacharjáš. Krásné oděvy a honosné hostiny poutaly jeho pozornost natolik, že pro slova Hospodinova neměl místo v srdci. Jeho srdce bylo tvrdé, jak praví prorok: měl srdce z křemene. Proto ho postihlo velké rozlícení Hospodina zástupů, skončil v mukách pekla, trpěl v plamenech. A protože neslyšel, nevyslyšel volání Hospodina, ani v pekle nemůže být vyslyšeno jeho volání, když se obrací k praotci Abrahamovi. V tomto smyslu promlouval prorok Zacharjáš v době dávno před Ježíšem.
Našli bychom i mnohá další místa, kde Hospodin sám přikazuje milosrdné jednání vůči bližním a kde proroci nemilosrdně a pravdivě odhalují zvrácené poměry ve vyvoleném lidu. Proroci mají odvahu pojmenovat věci tak, jak jsou. Mají odvahu usvědčovat takzvané zbožné z bezbožnosti. Mají odvahu mluvit o tom, že tito mocní a bohatí se sice formálně hlásí ke kultu uctívání jediného Boha, ale prakticky tohoto Boha neposlouchají, hoví svým vlastním zálibám a choutkám. Nevšímají si potřebného chudého, který leží před jejich krásnými domy špinavý a hladový na ulici, zatímco oni doma v nábožném rozechvění zpívají zbožné písně.
Ano, dokonce tito zbožní jsou schopni v chrámu děkovat, že nejsou jako ten kolem přítomný póvl společnosti, ta spodina a ostuda vyvoleného lidu, ti neúspěšní a společensky nezařaditelní. Jsou schopni dokonce takové lidi zneužívat a svým bezohledným jednáním chudé a ponížené ve společnosti produkovat. Tak se dělo v dobách starozákonních, v době Ježíšově a žel se tak děje podnes.
Protože tyto sociální důrazy jsou přítomné už ve Starém zákonně, mnozí oprávněně Nový zákon považují pouze za jakýsi komentář, výklad nebo (židovsky) midraš ke Starému zákonu. Ježíš sám svými výroky takový názor podporuje. První křesťané byli oprávněně společností považováni za židovskou sektu. Teprve s jejich rozšířením, rozchodem s židovstvím a vznikem spisů Nového zákona se oddělili jako samostatná náboženská skupina.
Z historického hlediska je pak pochopitelné, že myšlenky o socializmu a komunizmu Marxe a Engelse mají židovský základ. Je také pochopitelné, že mnozí i upřímně věřící lidé po II. Světové válce sympatizovali s přicházejícím socialistickým zřízením. I zde na Valašsku byla výrazná část prvních členů KSČ tvořena bývalými nebo i aktivními evangelíky se silným sociálním cítěním.
Nedávná historická zkušenost s komunizmem by nás věřící měla vždy znovu a znovu burcovat k tomu, abychom měli a projevovali sociální cítění. Jistěže církve toto vyjadřují institučně skrze Charitu, Diakonii, Elim a jiné organizace pomáhající slabým a potřebným ve společnosti.
Ovšem je velké nebezpečí a už se ve společnosti děje, že nastane něco obdobného, co nastalo před vznikem komunizmu. Že totiž společnost vystačí s pomáhajícími organizacemi, oddělí si je zcela od církví a bez rozpaků zavrhne poslušnost Bohu jako důležitý kořen a základ pro dobročinnost.
Nikoho z nás se Bůh nebude při posledním soudu ptát, co dobrého udělala Diakonie Horního sboru ČCE (snad vyjma pana ředitele). Ježíš jasně říká, že odpovědnost každého věřícího je odpovědnost osobní, nelze ji skrýt za instituci zabývající se pomocí potřebným. V pekle nebo v nebi se neocitne Diakonie jako instituce ani Horní sbor ČCE, v pekle nebo v nebi se ocitnu já nebo ty, bratře, sestro. Každý z nás osobně někam ve svém životě směřuje.
Mluvit o pekle dnes není populární. Dokonce i mezi křesťany se to někdy považuje za společensky nevhodné. Je to přeci nátlak, jak někteří říkají, je to manipulace, strašení lidí. Problém je, že o pekle mluví sám Ježíš. Vulgata, latinský překlad Bible, tam, kde se v textu mluví o tom, že boháč byl pohřben, říká doslova: „sepultus est in inferno" (pohřben byl do pekla). Mluvit lidem o pekle znamená mluvit pravdu. Vůbec nejde o to, že o pekle mluvím já nebo jiný kazatel. Zásadní je, že o pekle (a o Ďáblu) mluví sám Ježíš, Bible, Boží Slovo. My kazatelé jsme jen těmi, kteří se pokoušejí toto slovo aktualizovat, předávat svým současníkům. Jak se kdysi vyjádřil far. Svatopluk Karásek, my kazatelé jsme jen hlásné trouby Božích pravd.
Ježíš, proroci, Bible, Bůh mluví o pekle ne proto, že by nás chtěli strašit a srazit a ochromit hrůzou, ale právě proto, že nás chtějí vyburcovat z letargie, přivést k tomu, co je opravdu dobrý a smysluplný život. To je podstata a nejhlubší záměr i dnešního Ježíšova Podobenství o boháči a Lazarovi.
Nám dnes těžko leží nějaký hladový chudák na ulici před domem, i když ani to se nedá zcela vyloučit. Ale těmi potřebnými jsou prostě ti, kteří jsou nám nějak v dosahu, s nimiž jsme v kontaktu. V dnešním světě máme obrovskou výhodu, ale i závazek a odpovědnost, že kontakty s chudými máme i přes internet a přes různé organizace. Je na nás, abychom byli v této oblasti pozorní, abychom poslouchali Boha více než lidi, Boha více než vlastní sobectví a pohodlí. A hlavně abychom byli pro druhé kolem nás svědectvím o tom, že Bůh je milosrdný. A nakonec: co my víme o těch, kteří končí na ulici, v bídě? Co když je někdo z nich jako Job, který trpěl naprosto bez vlastního přičinění, jak nám připomnělo první čtení?
Pane Ježíši, my tě nazýváme Pánem, ale musíme vyznat, že naše myšlení, mluvení a jednání je často v rozporu s tvou vůlí, s tvým panováním. Prosíme, nepřestávej k nám promlouvat, odpusť nám, když tvůj hlas nejsme schopni uslyšet, protože hovíme svým vlastním zálibám, ano i své vlastní zbožnosti plné pýchy a samolibosti. Smiluj se nad námi pro svou oběť na kříži, obmyj nás svou krví a stvoř srdce čisté, navštiv nás mocí svého Svatého Ducha, abychom poslušně konali to, co ty od nás očekáváš. Amen
poslání: Jk 2,14-17
