Čtení: Iz 53,7-12 | Text: Mt 28,1-10 | Písně: S269, 344, 343, 348, 349, 350, 346 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé, milé děti!
Kristovo vzkříšení je ústřední zvěstí evangelia, ano celého Nového zákona, věřím, že celé Bible. Tady je centrum, střed naší víry. Jak později napíše apoštol Pavel: nevstal-li z mrtvých Kristus, pak je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. Zmrtvýchvstání nelze oddělit od ukřižování a smrti Ježíšovy stejně jako opačně nelze oddělit zmrtvýchvstání od ukřižování. Obojí je pevně spojeno a provázáno. Jedno bez druhého nemá smysl. Pokud bychom věřili jen v Krista ukřižovaného, pak by naše víra byla smutná a nesmyslná. Stejně tak, pokud bychom pominuli ukřižování a smrt Ježíšovu, pak by zmrtvýchvstání ztratilo úplně smysl, stalo by se nevěrohodným. Bylo by jen hrou se slovíčky a nikoliv událostí, která změnila fungování světa. Z mrtvých může vstát jen ten, kdo skutečně zemřel.
Ale věřím, že nám všem nejde jen o to, abychom správně biblicky vyznávali ústy svou víru, jak to za chvíli uděláme společně v apoštolském vyznání víry. Věřím, že nám také nejde jen o to, abychom správně věřili, kým byl Ježíš, proč zemřel a proč byl vzkříšen. Aby naše víra ve vzkříšení měla skutečný smysl, musí mít nějaký dopad, reálné působení v našich všedních i svátečních dnech. A věřím, že se shodneme, že o takovou víru, má-li být upřímná, není vždy snadné zápasit. Ano, možná jsme prožili, zažíváme nebo máme naději na naplnění našich modliteb ve všedních věcech našeho života. Možná někteří i zažili nebo byli svědky uzdravení z nemoci. Ale aby někdo přišel ze smrti do života, to už tak fyzicky asi nikdo z nás nezažil. Snad klinickou smrt, ten pobyt na prahu života, za kterým je smrt, to někteří zažili a dovedou o tom vyprávět.
Ale naše víra ve vzkříšení se ve skutečnosti musí odvíjet od věcí mnohem méně nápadných a všedních. O Ježíši totiž víme mnoho – o jeho učení, zásadách a činech. A vzkříšení ve skutečnosti není činem na efekt, není něčím, co má smysl samo o sobě, vzkříšení je Boží přiznání se k celému Ježíšovu životu, k jeho slovům a činům. Naše víra ve vzkříšení pak má smysl jako povzbuzení na cestě následování Ježíše. Naše víra ve vzkříšení nás povzbuzuje. I když svět kolem nás ty věci Ježíšovy ničí, zbavuje se jich, pohrdá jimi nebo je zabíjí a hubí, pak vzkříšení nás ujišťuje, že Božímu dílu takovéto činy nemohou zabránit.
Nedávno jsem hovořil s mužem, který býval nadšeným křesťanem, ale nyní křesťanství odmítá. Prohlásil, že křesťanství je pro něho mrtvá věc. Je to smutné, ale na druhou stranu jsem si uvědomil, že my přece věříme v něco docela jiného: nikoliv v křesťanství jako nauku, ale v Krista jako osobu. On byl vzkříšen, nikoliv nějaká nauka. A věřím, že on může zasáhnout osobně i do života toho, kdo křesťanství považuje za mrtvé. To je naděje, kterou přineslo zmrtvýchvstání.
Zmrtvýchvstání je událost, která překračuje naše lidské chápání. A tak je pro nás povzbuzením právě v situacích, kdy my sami máme pocit, že něco je už zcela ztracené a marné. Tam, kde jsme už docela zlomili hůl nad člověkem, který se řítí do zkázy. Tam, kde se naše partnerské vztahy už úplně pokazily, že při pohledu do budoucna nevidíme nic než tmu a beznaděj. Všude tam nám vzkříšení Ježíšovo dává naději, že my sami sice nevidíme a možná už ani nevěříme, že se může něco změnit, ale je tu Bůh, který nás vzkříšením Ježíšovým povzbuzuje a ukazuje nám, že jeho moc je silnější než naše bezmoc, naše únava a naše nedůvěra.
Jsem přesvědčen, že v dnešním světě existuje jeden důkaz Božího vzkříšení, důkaz, který leží celému světu na očích: stát Izrael. Naprosto v rozporu s historickou zkušeností národ, který byl prakticky mrtvý, vyvražděný, tento národ vstal z mrtvých a obnovil svou státnost. Všem nepřátelům navzdory, stejně jako se to stalo s Ježíšem. Věřím, že za zmrtvýchvstáním Ježíše i za obnovou státu Izrael stojí stejná síla: Boží moc. Obojí je „jen“ důkazem, že tato Boží moc je stále živá a působí a my se smíme této moci dovolávat, na ni se spoléhat a očekávat.
Bez této moci, bez tohoto spoléhání se totiž všechny naše plány, všechno naše vlastní úsilí stává marným. A to platí i v církvi, ve sboru. Stavíme na svých zkušenostech, stavíme na znalostech, stavíme na tom, že věci už za léta známe a víme, jak to chodí ve sboru, v církvi, ve světě. Ale tohle všechno se stává ničím, pokud za tím vším není skutečné spolehnutí na Boží moc, Boží lásku. Proto je skutečná víra darem, o který potřebujeme prosit a s vděčností jej přijímat. Stejně jako bylo darem zmrtvýchvstání Božího Syna Ježíše.
I nás kdysi mrtvé Boží moc přece povolala k novému životu v moci Ducha svatého. Amen
Pane Ježíši Kriste, tebe nebeský Otec povolal ze smrti do života jako prvního potomka Adamova. Prosíme, utvrzuj nás ve víře, že vzkříšení je darem i pro jednoho každého z nás. Posilni nás, abychom ve víře ve vzkříšení tebe následovali i v těch věcech, které svět odmítá, ale ty sám jim dáváš život v moci svého Ducha svatého. Amen -pč-
