Čtení: Jon 2,1-11 | Text: Mk 16,1-8 | Písně: 341, 344, 343, 348, 244, 350, 346 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé!
Ze všech zvláštních událostí v evangeliích, je právě Kristovo vzkříšení tou událostí nejvíce diskutovanou a zpochybňovanou. Opravdu se to stalo? Nebylo to jen přání učedníků nebo pozdějších Ježíšových následovníků? Už evangelia samotná se vyrovnávají s některými, kteří tvrdili, že Ježíše ve skutečnosti z hrobu ukradli učedníci – a proto byl hrob prázdný. Jiní si zase už tehdy mysleli, že Ježíš ve skutečnosti na kříži neumřel a v chladném hrobu se opět probudil k životu. Obdobné námitky se mezi lidmi objevují dodnes.
Nikdo z nás tehdy u hrobu nebyl a tak nám nezbývá než věřit tomu, co se dovídáme z Písma samotného. Už v prvním čtení ze starozákonního proroka Jonáše se setkáváme se zvláštním Božím zásahem. Ježíš sám se na toto proroctví odkazoval, když mluvil o své smrti a vzkříšení. Proč tedy věřit v Ježíše, který vstal zmrtvých? Uvedu tři důvody:
1)Kristovo vzkříšení je vrcholným dokladem jeho božství, potvrzením Ježíšova dokonalého spojení s nebeským Otcem. Od samého počátku Ježíše provázely zvláštní věci: narodil se zásahem Ducha svatého, který způsobil početí Panny Marie. Boží moc se projevovala i v průběhu Ježíšova života: když uzdravoval, když mluvil naplněn neobvyklou moudrostí i mocí, když utišil bouři aj. Většinu času však Ježíš žil jako každý jiný člověk – jedl, pil, spal, chodil po zemi, mluvil s lidmi, pracoval. A v závěru života umíral lidskou smrtí, nejhorší pozemskou smrtí spojenou s utrpením. Ale smrt nebyla poslední tečkou za Ježíšovým životem, stejně jako narození nebylo jeho počátkem. Vzkříšením Ježíš překročil hranici smrti a rozkladu v hrobě. Vzkříšení znamená vrcholný zásah Boží nadpřirozené moci do osudu Ježíše.
Mohlo by to vypadat, že Ježíš byl jen jakousi loutkou v rukou všemocného Boha. Jakoby jej Bůh – loutkař vyvedl jako dokonalý příklad pro nás lidi na tuto zemi a pak jej zase odebral někam do svého zákulisí. Tak tomu ovšem s Ježíšem nebylo. Ježíš – ač Boží Syn – měl svobodnou volbu. Víme o pokušení, kterému byl vystaven. Musel bojovat o poslušnost Otci, zvláště před závěrem svého života, když věděl, že ho čeká utrpení a smrt na kříži. Ježíš měl možnost kalich utrpení odmítnout. Přál si, aby jej minul. Mohl uhnout. Kdyby to udělal, asi by se pak jeho život vyvíjel jinak. Možná by se stal slavným náboženským učitelem, obětavým lékařem nebo spravedlivým vládcem. Jsem ale přesvědčen, že pak, až by zemřel přirozenou smrtí, nebyl by vzkříšen. Jeho poslušnost nebeskému Otci by nebyla tak dokonalá, aby jej mohl vzkříšením potvrdit jako svého Jednorozeného Syna. To je tedy první věc: vzkříšení je potvrzením Ježíšova božství.
2)Vzkříšení je důležité jako počátek Ježíšova živého působení, ve které věříme dodnes. Vzkříšení totiž znamená mimořádný zásah Božího ducha do běhu tohoto světa. Jestliže takto Bůh zasáhl do života, přesněji do smrti svého Syna, pak lze očekávat, že něco z tohoto Božího zasahování budou prožívat i ti, kteří v Ježíše věří. Už apoštol Pavel se musel v prvotní církvi vypořádat s těmi, kteří vzkříšení obecně zpochybňovali. Nejen tedy vzkříšení Ježíšovo. Nejucelenější polemiku najdeme v 1. listu Korintským: „Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života." (1 Kor 15,12-22) Tolik apoštol Pavel.
Povšimněme si, že apoštol víru ve vzkříšení spojuje s našimi hříchy: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších…" Hřích totiž pro apoštola není jen soubor jednotlivých špatných skutků nás lidí. Hřích je pro apoštola především projev vlády zla na tomto světě, projev vlády zlých mocností, které jsou silnější než my lidé. Projev panování Satana, který nahání lidem hrůzu a strach a především strach z utrpení a smrti. Smrt je proto tím posledním a dokonalým důsledkem hříchu. Pokud by nebylo vzkříšení zmrtvých, měl by Satan navrch. Měl by na tomto světě poslední slovo. I v případě Ježíše by dosáhl svého – zbavil by se jediného soupeře na tomto světě, který se mu opravdu, důsledně a dokonale odmítl poddat. Jediného, který ani jednou nenaletěl na jeho lákavé nabídky. Smrtí by tento soupeř Satanův byl navždy vyloučen z boje. Když Ježíš na kříži zemřel, Satan se mohl radovat, ale protože Ježíš zemřel v poslušnosti svého nebeského Otce, Satan se vyděsil, protože to znamenalo, že Ježíš vstoupil ve své poslušnosti Bohu i do Satanovy říše smrti, i do jeho doupěte, tam, kde si Satan nejvíce libuje – v definitivní zkáze, zániku a smrti. Tam Ježíš vstoupil kryt, zaštítěn a obrněn poslušností Bohu Otci.
Vzkříšení tedy znamená, že i nám je dnes Ježíš k dispozici, když my sami vstupujeme do míst, kde vládne ten Zlý, kde na nás dotírá utrpení, nemoc i smrt. Proto byl Ježíš vzkříšen, abychom už nemuseli setrvávat v zajetí hříchu, ale aby on mohl do našich hříchů vstupovat svou mocí. Aby nám byl k dispozici. Abychom jej mohli volat na pomoc všude tam, kde bojujeme s všemožnými mocnostmi zla, strachu, utrpení a nemoci, které na nás v tomto světě dotírají. To je tedy druhá věc: vzkříšení znamená počátek trvalé přítomnosti moci Kristovy na tomto světě pro každého, kdo v něho věří.
3)Kristovo vzkříšení je pro nás nadějí do budoucnosti: že totiž i my, kteří v něho věříme, jednou budeme vzkříšeni k životu věčnému. Víra ve vzkříšení tedy není jen o tom, co se stalo kdysi dávno před dvěma tisíci lety a není ani jenom o tom, co prožíváme nyní, v tomto životě. Vzkříšení Krista znamená průlom i do budoucnosti každého, kdo v něho věří. Apoštol píše: „Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli." Tedy to, co prožil Kristus, to čeká podle apoštola i každého člověka. Ani náš lidský život není ohraničen jen narozením a smrtí. Naše víra vyhlíží dál, až za smrt. Až za hranici našeho pozemského života. Opět je to něco, co neumíme plně uchopit naším omezeným smýšlením. Můžeme mít mnohé rozumové námitky. Ale apoštol, který rozhodně byl člověkem vzdělanějším než kdokoliv z nás, tento apoštol nás ubezpečuje, že pozemská smrt neznamená konec. Dokonce píše: „ Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!" Jinak řečeno – i kdybychom věřili, že Ježíš byl vzkříšen jako Boží Syn, i kdybychom věřili, že jeho vzkříšení má dopad do dnešních dnů, pokud naše víra ve vzkříšení nebude sahat i za naši vlastní smrt, nebude nám k ničemu.
Bylo by nesmyslné snášet mnohá utrpení na tomto světě a nemít jistotu, že i když zemřeme, Bůh nás jednou vzkřísí k novému životu spolu s Kristem. Kdyby se vzkříšení netýkalo i každého z nás lidí, byla by zbytečná smrt dlouhé řady věrných křesťanských mučedníků, ukamenovaným Štěpánem počínaje. Dodnes na světě umírají lidé pro svou víru v Krista. Jejich smrt by byla zbytečná, pokud by neměli naději ve vzkříšení. Byli by jen ubohými lidmi, kteří zemřeli tragickou, nespravedlivou smrtí. Možná by byli příkladem čistoty a odvahy pro druhé, ale oni sami by ve smrti neměli již žádnou naději. Ale – jak píše apoštol – „jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života." To je i naše naděje, kterou si právě dnes chceme připomínat.
Shrňme si tedy na závěr dnešní tři hlavní myšlenky dnešního kázání: Kristovo vzkříšení je potvrzením jeho božství, potvrzením Božího Syna, který trpěl a zemřel na kříži. Kristovo vzkříšení znamená i počátek nového působení Boží moci v tomto světě. A konečně Kristovo vzkříšení je základem naděje pro každého, kdo v něho věří, že i jeho život nekončí smrtí, ale jednou bude stejně jako Kristus vzkříšen k životu věčnému. Amen
Vzkříšený Kriste, Boží Synu, ty probodený a raněný pro naše nepravosti. Obživuj nás svým Svatým Duchem, dávej i nám sílu vzdorovat zlému tak, jak jsi vzdoroval ty sám. A dávej nám naději, že ani naše smrt není tím posledním, co nás čeká. Amen
