Čtení: Nu 22,1-21 | Text: Nu 22,22-35 | Písně: 67, 164, 249, S300, 378 | Pavel Čmelík

Bratři a sestry, milí přátelé!
Možná si mnozí z vás vybaví obrázek z nedělní školy, obrázek na flanelové tabuli, na kterém je muž na oslici, který jede po úzké cestě mezi zídkami z kamení a proti němu stojí anděl s taseným mečem. Neobvyklost a barvitost tohoto příběhu snadno utkví v mysli. Přiznám se, že jsem od dětství tento příběh znal, ale dlouhá léta bych jej nebyl schopen najít v Bibli. Až když jsem se sám začal Biblí důkladněji zabývat, zjistil jsem, že je to příběh ze 4. knihy Mojžíšovy, z knihy, která se nazývá Numeri, protože se v ní často objevují číselné údaje.
Když se nad postavou Bileáma hlouběji zamyslíme, mohou nás napadat různé otázky: Tou první je jeho původ a náboženský profil. Pochází odkudsi z Mezopotámie, z území více než 600 km na východ od zaslíbené země. Jak to, že zná Hospodina? A dokonce – jak to, že Hospodina zná možná lépe než leckterý Izraelita? On dobře ví, že Hospodin je v duchovním světě nejmocnější. Dobře ví, že pokud se on sám má stát jakýmsi médiem vyřizujícím poselství shůry, tak – má-li být věrohodný – nemůže sdělovat nic jiného než jen to, co mu vloží do úst právě Hospodin. Snad tu můžeme najít projev víry, která započala Abramem, který právě z této oblasti několik staletí před Bileámem odešel na Boží příkaz. A snad bychom mohli Bileáma spojit i s mudrci od východu, kteří o víc než tisíc let později vyšli ze stejné oblasti, aby se poklonili právě narozenému židovskému králi.
Další otázka nás může napadnout v souvislosti s Balákem, moábským králem, který si Bileáma pozval až z takové dálky. Copak neměl nějaké své věštce? Nebo věštce bližší? A nevadilo mu, že Bileám nebude věštit ve jménu Baála, tedy božstva, které se uctívalo v Moábské zemi?
Bileám byl totiž ve své době pověstný věštec profesionál. Existují o něm zprávy i ze zdrojů mimobiblických. Byl široko daleko vyhlášeným znalcem ve věcech duchovna. Jeho služby vyhledávali všichni, kdo chtěli mít opravdu jistotu v tom, co je čeká, jak se mají rozhodnout. Všichni, kteří se potřebovali zorientovat v mocenských věcech. Moábský král Balák dobře rozpoznal, že proti Izraeli nestačí jen dobře vycvičená a dostatečně početná armáda. Pochopil, že za úspěchy Izraele je ještě něco víc, že je za ním duchovní síla, veliká duchovní síla, na kterou on se svými šamany nestačí. Proto nelenil a vyslal poselstvo pro vyhlášeného a zkušeného duchovního profíka. Ať to stojí, co to stojí. Hlavně, když přijede a poslouží. Když Bileám napoprvé odmítne, Balák napodruhé nabídne větší odměnu.
Nápadný rozpor vyplývá bezprostředně z textu: Hospodin nejdříve Bileámovi zakáže s velmoži Balákovými odejít. Při další návštěvě však k cestě svolí pod podmínkou, že Bileám bude dělat jen to, co mu přikáže. A hned vzápětí se mu staví do cesty, protože vzplanul hněvem, že jede. A když Bileám prohlédne a dokonce přizná „zhřešil jsem" a je odhodlán se vrátit zpátky, znovu dostane příkaz jít dál pod podmínkou, že bude mluvit jen to, co mu Hospodin přikáže. Je to jako ode zdi ke zdi: nejdřív ne, pak ano, pak zase ne a pak zase ano. Jakoby se Hospodin s Bileámem přetahoval. Jakoby čekal, nechával prostor pro Bileáma samotného, pro jeho vlastní vůli – kterou on ovšem nemá. Bileám je duchovně velmi citlivý člověk, ale něco podstatného mu chybí.
Už židovští vykladači poukazují na to, že mu šlo především o peníze. V 7. verši čteme, že „Balákovi starší šli s odměnou pro věštce v rukou." Nepřišli jen s příslibem odměny. Oni tu odměnu přímo přinesli, aby ji Bileám viděl. Víme, jak to působí, když po nás někdo něco chce a jen nám přislíbí odměnu, a jak jinak to působí, když nám rovnou zamává paklíkem tisícovek před očima. Ovšem Bileám nepřislíbí svou účast hned. Jakoby tušil nebo přímo věděl, že by bylo lépe rovnou odmítnout. Když však viděl odměnu, přeci jen zkusil Hospodina přes noc ukecat. Ale Hospodin jasně řekne: NE! Nepůjdeš s nimi. A Bileám to takto poslušně sdělí poselstvu. Ovšem nepoví úplně všechno. K tomu se ještě vrátíme za chvíli.
Pro Baláka je Bileámovo odmítnutí nepřijatelné: Pošle znovu poselstvo, tentokrát s ještě větší odměnou. Bileám sice dobře ví, že Hospodin nic nedá na zlato a stříbro. Ale když odměna je tak lákavá..! Tak pánové zůstaňte opět přes noc, zkusím znovu nějak Hospodina přesvědčit, jestli bych přeci jen nemohl s vámi jít. A kupodivu na podruhé se Hospodin nechá umluvit: Když tedy Bileáme tak moc chceš, tak ať je po tvém. Jeď s nimi. Ale budeš dělat jen to, co ti já přikážu.
Ve světle tohoto Hospodinova příkazu je anděl na cestě zkouškou Bileámovi poslušnosti. Jestlipak ho vidina tučného zisku docela neoslepila? A žel – oslepila. Takový citlivý člověk na Boží vůli a na duchovní bytosti vůbec a on nevidí anděla s mečem, který se mu postavil do cesty! Jeho oslice vidí víc než on! On, Bileám, slavný věštec, vidoucí, který je pověstný tím, jak vidí do duchovních věcí, a najednou nevidí! A oslice, hloupé zvíře, vidí a mluví. Bileám se tady stává trapnou karikaturou. Vzteklý nervózní dědek, který dobře ví, že dělá něco špatného, ale z touhy po majetku je ochoten do toho jít, i když dobře tuší, že to s tím majetkem asi nevyjde. Ale co kdyby to přeci jen vyšlo? Odměna je příliš veliká než aby to přeci jen nezkusil.
Hospodin sám mu musí sejmout clonu z očí, aby prohlédl a uviděl anděla. A Bileám pak mluví podobně jako pozdější král Saul, který ztratil vlastní vůli a stal se hříčkou svých nálad: ano, Bileám přiznává „zhřešil jsem", ale hned vzápětí se vymlouvá „nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty". Jak to, že to nevěděl!? Copak mu Hospodin hned na začátku neřekl, že tam chodit nemá?! Copak mu Hospodin hned na začátku neřekl, že ten lid nemůže proklít na Balákovo přání, protože ten lid je požehnaný?!
Bratři a sestry, cítíte ten rozpor, který byl v Bileámovi? On na jedné straně dobře věděl, že Balák po něm chce, aby proklel vyvolený lid – a na druhé straně ještě lépe věděl, že Hospodin tento lid nikdy nebude proklínat, ale bude mu žehnat. Na jedné straně pod vidinou tučného zisku by chtěl vyhovět Balákovi, ale na druhé straně dobře znal Hospodina a jeho moc a věděl, že Balákovi vyhovět nemůže. A tak to nastrojí stejně, jako to strojí mnozí věřící dodnes: ano, já vím, co chceš ty, Baláku a chci ti vyjít vstříc, protože mi z toho kyne zisk, ale upozorňuji tě, že stejně nemohu udělat nic jiného než to, co mi Hospodin přikáže. Vidíte tu jemnou polopravdu? Bileám neřekne Balákovi na rovinu: Hospodin tomu lidu bude skrze mne žehnat a nebude ho proklínat. Jakoby kalkuloval, jestli si to Hospodin přeci jen nerozmyslí. Jestli se nenajde nějaká skulinka, nějaký důvod pro který by ten lid přeci jen mohl proklít a tak splnit Balákovo přání. A samozřejmě obdržet tučnou odměnu.
Kdybychom četli biblický text dál, dočetli bychom se o tom, jak skutečně Bileám žehnal vyvolenému lidu. A také to, jak se Balák snažil a přivedl ho na tři různá místa a doufal, že přeci jen někde bude proklínat. A jak nakonec Balák pochopil, že to jiné nebude a odmítl dát slíbenou odměnu a Bileám na to reagoval tak, že vynesl slova prokletí nikoliv nad vyvoleným lidem, ale nad Balákem a jeho moábským pronárodem a jeho sousedy.
O Bileámovi bychom našli zmínku o několik kapitol dál, kde se objevuje jeho jméno mezi těmi, které Izraelci popravili při dobytí Midjánu (Nu 31,8). A také se jeho jméno nečekaně vynoří v knize Zjevení v Listu do Pergama (Zj 2,14), kde se mluví o učení Balaámově v souvislosti s hříchem smilstva. Když se vrátíme do knihy Numeri, hned za příběh Bileáma a Baláka, dočteme se o tom, jak synové Izraele se nechali svádět moábskými ženami k tomu, aby uctívali jejich božstvo Baála, což bylo spojeno s nevázanými sexuálními orgiemi. Podle tradice to byl právě Bileám, který Balákovi poradil, že když nemůže Izrael zničit shora, duchovně, prokletím, protože Hospodin je mocný a nedopustí, aby někdo jeho lid proklínal, tak to musí vzít zdola, od slabosti lidu. Bileám Balákovi poradil, aby nalákal izraelské muže na hezké moábky a přes ně pak i k modloslužbě, uctívání Baala.
Myslím, že tento příběh je pro nás dodnes poučný a inspirativní a dodnes nám pomáhá pochopit, že cesty náboženského synkretismu, tedy cesty uctívání čehokoliv jen z toho důvodu, že jde o věci duchovní, že toto jsou slepé uličky. Ano, Hospodina lze znát a lze zkoušet si ho ohýbat podle našich potřeb. Ano, Hospodin nám ponechává svobodu v tom, jak naložíme s jeho vůlí nám sdělenou. Nejsme někdy podobni Bileámovi, když si myslíme, že věřit v Boha je něco, s čím si můžeme zkoušet nakládat podle svého, když chceme z víry v Boha především sami pozemsky profitovat? A při tom dobře víme, že Boží vůle je jiná? A nepoužívá dodnes ten zlý právě tělesné pohnutky a slabosti, aby kazil Boží dílo na zemi?
Na rozdíl od Bileáma i tehdejších Izraelců máme před očima dnes Božího Syna Ježíše. Díky němu máme možnost jasněji rozpoznávat Boží vůli. Díky jeho odpuštění smíme znovu a znovu přicházet před Boží tvář a nasazovat sami sebe, svou mysl i cit i svou vůli, abychom žili tak, jak se líbí našemu nebeskému Otci.
Pane Ježíši, děkujeme ti, že v Duchu svatém stále přicházíš a otevíráš nám oči, abychom jako Bileám prohlédali k tomu, co je skutečně Boží vůle. Prosíme o sílu, abychom svou víru dokázali žít upřímně a bez přetvářky v tomto nevěřícím světě. Amen -pč-

poslání: L 10,25-28

 

Kategorie: Kázání