Čtení: L 2,1-14 | Text: J 3,16 | Písně: | Pavel Čmelík
Kázání na štědrovečerní nešpor Vsetín – Dolní sbor (společně s Horním sborem) – 24.12.2013
Text: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)
Bratři a sestry, milí přátelé!
Co se vám vybaví, když se řekne: vánoce? Někomu možná především vzpomínky z dětství. Stromeček s opravdovými svíčkami, rodinné společenství kolem prostřeného stolu a dárky pod stromečkem. V současnosti se možná někomu vybaví spíš klasický předvánoční shon – potřeba ještě uklidit, koupit kapra, nazdobit stromeček, obchodní domy plné lidí. Poslední roky už téměř neznáme klasické vánoce z obrázků Josefa Lady, kde je všechno zasněžené, bílé a plné dětí, které si užívají zimních radovánek na sáňkách, na bruslích nebo jen tak na ledové klouzačce. Stále jsou však vánoční dny krátké, ráno se pozdě rozednívá a večer brzo stmívá. Lidé tráví více času doma.
K vánocům stále ještě patří křesťanské, biblické symboly – vánoční hvězda, jesličky s narozeným děťátkem, Josef a Marie, jeho rodiče, pastýři a mudrcové od východu přinášející dary právě narozenému králi. Betlém přestal být jen názvem městečka, kde se Ježíš narodil, ale stal se obecným názvem pro ztvárnění výjevu narození Ježíše ve chlévě se všemi reáliemi, jak nám je líčí evangelisté Matouš a Lukáš včetně přídavků mnohaleté církevní i lidové tradice. Matoušovo a Lukášovo vylíčení narození Ježíše Krista zdůrazňuje zasazení Ježíšova příběhu do našeho lidského světa, do dějin lidstva, především do dějin židovského národa. To si už dnes většina lidí ani neuvědomuje a všechen ten vánoční kolorit je pro ně spíše koloritem pohádkovým než reálně dějinným.
Evangelisté Marek a Jan o Ježíšově narození nepíší. Marka zajímá rovnou počátek Ježíšova veřejného působení. Jan se naopak zabývá hlouběji smyslem Ježíšova pobytu na této zemi. Proč se Ježíš narodil? Proč si jeho narození připomínáme? Jaký má smysl? Co stojí v pozadí toho všeho, co začalo v Betlémě? A jako přemýšliví věřící lidé se i my ptáme: Co tím Bůh sledoval? Jaké pohnutky, jaké motivy ho vedly k tomu, že se v Ježíši Kristu stal člověkem?
Ježíš sám nám dává ve známém verši Jan 3,16 jednoduchou a základní odpověď: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Pohnutkou k příchodu Ježíše na svět byla Boží láska k světu. Doslova v řeckém originále čteme, že Bůh miloval „kosmos". Narození Ježíše tedy nesouvisí jen s Boží láskou k nám lidem, my jsme do ní jistě zahrnuti na prvním místě, ale Boží láska se v Ježíši Kristu vztahuje k celému světu, ve kterém my lidé žijeme. Boží láska se vztahuje i k rostlinám, zvířatům, ke všem projevům života, ale také ke všemu neživému, měsíci, hvězdám, slunci, planetám, prostě úplně ke všemu, co jen kolem nás je.
To všechno je Božím stvořením, které Bůh tvořil s láskou. S láskou postavil do toho všeho i nás lidi jako svůj obraz. My lidé jsme však jeho láskou pohrdli a začali jsme si žít po svém. Přestali jsme spoléhat na Boha a pustili jsme se na všelijaké cesty svévole a hříchu, které nás zavedly do trápení, násilí a zloby. Bůh nás však nikdy nepřestal milovat. Narození Ježíše do našeho lidského světa je právě projevem této bezpodmínečné lásky. Proto se Ježíš nemohl narodit v královském paláci, protože jeho narození by už bylo kryto světskou mocí. Proto se narodil na úplně posledním místě, kde bychom to nečekali, totiž ve chlévě, aby naše lidská odpověď na Boží lásku mohla být úplně svobodná.
Jeden z největších atributů skutečné lásky je totiž ten, že ponechává milovanému protějšku naprostou svobodu. Svoboda bez lásky je nemyslitelná stejně jako láska bez svobody. Jak my lidé na Boží lásku můžeme odpovědět? I to nám Ježíš ve verši z Janova evangelia říká: vírou. Na začátku každé lidské odpovědi na Boží zásah do našeho života je víra, důvěra. Věříme, že Bůh k nám přichází ne proto, aby nás odsoudil, ale proto, že nás miluje. Sám Ježíš nás v tom utvrzuje.
A hned dodává, co nám tato víra, důvěra dává. Jak je to tam řečeno? Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale žil v blahobytu? Ne. Tak tedy: Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale byl všemi lidmi oblíbený? Ne. Nebo: Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale nebyl nemocný a neměl starosti atd.? Ne. Ne. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Ano, věčný život je darem Boží lásky k nám lidem. Mnoho lidí řekne: Co je mi po tom! Vždyť já žiju teď, dnes! Co bude za týden, za rok za deset let, to mě nezajímá. Natož, aby mě zajímala nějaká věčnost!
Ale to je naprosté nepochopení toho, o co jde! Mnozí lidé mají zkreslenou představu, že když už se mluví o věčném životě, tak je to něco, co začíná po smrti. To není pravda. Sám Ježíš na jiném místě říká, že ten, kdo v něho věří, již přešel ze smrti do života. Věčný život, to je něco, co začíná už tady, už v naší časnosti, už dnes, právě teď! A proto se Bůh stal člověkem, sklonil se k nám v podobě svého Syna, aby svou věčnost nám lidem otevřel, abychom měli šanci do Božího věčného života už dnes, už tady vstupovat.
Někdo může říct: A k čemu je to dobré? Já vám povím: všechny věci, které na tomto světě prožíváme, jsou pomíjivé. Dnes jsme ještě zdraví, ale možná už za měsíc nebo za pár let onemocníme a i kdyby nám zdraví snad vydrželo do stáří, stejně jednou tento svět opustíme, náš pozemský život skončí. Možná dnes máme bohatství, máme rodiny, máme přátele, možná jsme úspěšní. Ale když se rozhlédneme pozorněji kolem sebe, zjistíme, jak moc pomíjivé takové věci jsou. Jak je nejisté se na ně spoléhat. Víra v Ježíše nám právě umožňuje vidět život na tomto světě pravdivě a přece nepodléhat beznaději. Víra v Ježíše nás vede k tomu, abychom děkovali za to, co máme, co je nám dáno, ale také abychom nepodlehli zoufalství, když o něco cenného přijdeme. V tom je dar Božího Syna Ježíše nenahraditelný, protože vede ke stabilitě a vyrovnanosti života. Učí nás spoléhat na to, co má skutečnou hodnotu a opouštět to, co není trvalé, co je pomíjivé.
Potřebujeme, aby tento Ježíš, který se narodil v Betlémě, se také narodil v našich srdcích. Abychom jej vírou přijímali do svého života, jemu své životy vydávali a jím se nechali vést. Přál bych nám všem, aby se tyto vánoční dny pro nás stávaly právě takovými dny, ve kterých se otevíráme Ježíši, jeho Duchu svatému, abychom se nechali vést skutečnou Boží láskou.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi přišel do tohoto světa takovým lidským způsobem. Děkujeme ti, že v tobě smíme nacházet posilu a pomoc, že ty narovnáváš naše pokřivené životy, že ty pozvedáš toho, kdo je skleslý a naopak pyšného uzemňuješ. Prosíme pokorně, dávej nám odvahu, abychom v těchto dnech zvláště pozorně poslouchali tvůj hlas, který k nám promlouvá a abychom tebe přijímali do srdce a nechali se tebou vést … nebeský Otče, vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otčenáš…. (zpívaný č. 583)
