Čtení: L 1,68-80 | Text: Žalm 111 | Písně: 118, 219, 191, 614, 447 | Pavel Čmelík
– Bratři a sestry, milí přátelé!
My křesťané dělíme Bibli na Starý a Nový zákon, někteří v současnosti na Starou a Novou smlouvu. V něčem je toto dělení výstižné a vyjadřuje podstatu, základní myšlenku celé Bible. Ale z jiného, a věřím neméně závažného důvodu, bychom Bibli mohli dělit na Staré a Nové chvály. Obě části Bible totiž nemluví jen právnickým jazykem smluv a závazků a zákonů a řádů, ale popisují také to, co tyto závazky, Boží smlouva působí v lidském srdci, jaké má dopady na lidské myšlení i prožívání. Jedním takovým vyjádřením je právě čtený Žalm 111.
Za jednotlivými myšlenkami v Žalmu bychom našli skryté události vyvedení z Egypta, putování pouští a obsazení zaslíbené země. Už verš 2. mluví o tom, že „činy Hospodinovy jsou velké". Dále bychom se dočetli, že „On zajistil památku svým divům" a můžeme v pozadí tohoto verše vidět Hospodinovo ustanovení svátků, při kterých si Izraelité připomínali např. právě vyvedení z Egypta (pascha, naše Velikonoce). V dalším verši (5.) se mluví o tom, že dal potravu těm, kteří se ho bojí, a můžeme zde vyčíst narážku na sesílání many vyvolenému lidu, když putoval pouští. V následujícím verši (6.) čteme, že „svému lidu…dal dědictví pronárodů" a opět za tímto sdělením Izraelita slyší o zaslíbené zemi, kterou vyvolený lid obsadil po čtyřicetiletém putování pouští.
Všechny tyto činy v pozadí jsou projevem toho, co žalmista stále zdůrazňuje: že totiž „jeho spravedlnost trvá navždy" (v.3.), „Hospodin je milostivý, plný slitování" (v.4.), „navěky je pamětliv své smlouvy" (v.5.), „Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená." (v.7-8). A v závěru znovu žalmista připomíná (v.9), že Hospodin „ustanovil navěky svou smlouvu".
Jádrem sdělení žalmu je tedy žalmistovo přesvědčení, jeho podíl na vztahu s Hospodinem prostřednictvím Hospodinem daných smluv a řádů, které se v životě vyvoleného lidu projevili konkrétními činy stejně, jako se projevuje konkrétními činy jakýkoliv smluvní vztah mezi lidmi. Když vezmu jen tu asi pro většinu z nás nejběžnější smlouvu s některým s mobilních operátorů, tak tato smlouva se projevuje tím, že jsme schopni používat mobilní telefon k tomu, abychom druhým lidem sdělovali různé informace nebo s nimi prostě jen udržovali kontakt. Stejně jako uzavřená smlouva bez reálného plnění nemá smysl, i vztah s Hospodinem bez reálného projevu je nesmyslný a prázdný.
Každá smlouva – i ty pozemské i ty s Hospodinem – je svým způsobem založena na víře, na důvěře. Zrovna tento týden jsem od svého mobilního operátora dostal nabídku nové smlouvy. Když jsem ji projednával po telefonu, vypadalo to jasně a bylo zřejmé, že to bude smlouva výhodnější než ta, kterou jsem měl doposud. Když však potom přišlo písemné znění smlouvy, kterou jsem měl podepsat, znejistěl jsem. Celá stránka popsaná drobným písmem a navíc jazykem ne právě srozumitelným a místy s odkazy na další paragrafy.
Ačkoliv jsem všemu zcela neporozuměl, smlouvu jsem podepsal a odeslal zpět, přestože jsem všechny detaily nebyl schopen zcela přesvědčivě pochopit. Podepsal jsem v důvěře, že to, co mi nabízí, operátor také splní a bude to pro mě dobré. Ale je to o důvěře. Nejsem schopen na 100% porozumět všemu, co se v té smlouvě píše. Nejsem schopen ani ochoten věnovat dlouhý čas hledání a zkoumání paragrafů, na něž jsou ve smlouvě odkazy. Nejsem schopen kontaktovat a vyzpovídat podepsaného zástupce společnosti, abych zjistil, zda je to důvěryhodný člověk. Nejsem schopen ani nahlédnou do plánů operátora, abych měl stoprocentní jistotu, že třeba za rok radikálně nezmění své počínání nebo dokonce nezkrachuje. Co mě však pomáhá v tom, že jsem smlouvu podepsal, je fakt, že obecně mobilní služby zlevňují a že vím o dalších lidech, kteří se do podobných věcí pustili a vydávají svědectví o tom, že to funguje.
A tady se dostávám rovnou k jádru toho, proč vlastně ten žalm dnes tady čteme, proč máme Bibli nejen jako soubor pravidel pro život, ale také jako zdroj svědectví těch, kteří do těchto pravidel vstoupili a vyzkoušeli je. Je toho hodně, čemu u Hospodina nerozumíme. Bible samotná je kniha velmi obsáhlá a i ti, kteří se jí zabývali intenzivně celý život, ti všichni svědčí o tom, že v ní stále zůstávají místa nová, nejasná nebo místa, která jsou schopna člověka oslovit nečekaně nově. Bible je kniha živá, živé Boží Slovo právě proto, že je schopno ukázat na nové souvislosti života samotného.
Bohu samotnému záleží na tom, abychom ji četli, abychom se jeho slovem zabývali. Bůh není pasívní. Bůh je svým způsobem podoben operátorovi, který dělá masívní reklamu svým službám. „Pojďte, kupujte…" volá Hospodin ústy proroka Izajáše přímo a natvrdo. Na rozdíl od mobilních operátorů nenabízí výhodné ceny, na které by zákazníka nalákal. Za jakou cenu Hospodin nabízí své zboží? (bez peněz a bez placení.,.. neuvěřitelné?!).
Jak bychom asi reagovali, kdyby nám někdo něco nabídl zdarma, bez peněz a bez placení? No vzbuzuje to v nás nedůvěru. To přece z tohoto světa neznáme. Známé úsloví říká, že za všechno se platí. A mám obavu, že tohle je něco, co často tvoří bariéru mezi námi a Bohem. Nám připadá nemožné, že by Bůh něco nabízel zdarma, bez peněz a bez placení. Bůh nám předkládá smlouvu a když se podíváme na cenu toho drahého nabízeného zboží, totiž smysl pozemského života, vysvobození z hříchu, věčný život, když se podíváme do kolonky „cena objednaných služeb", co tam najdeme? – Jako křesťané věříme, že v této kolonce najdeme: zaplaceno. A když se ptáme, jak je to možné, kdo zaplatil, pak se dopátráme Ježíše Krista, Božího Syna, který vlastní krví zaplatil za smlouvu mezi námi a Bohem.
Ale to jsem předběhl do nového zákona. Vraťme se k žalmům. Ony jsou v Bibli napsány pro nás. Je to reklama na Boží dílo určená dalším zájemcům, kteří snad váhají, zda mají vstoupit do smluvního vztahu s Hospodinem, či zda mají svou smlouvu oprášit nebo obnovit. Žalmista nejen mluví o tom, jaká je Boží smlouva, ale on vzdává chválu. Nahlas chválí toho, s nímž udělal ve smlouvě tak dobrou zkušenost. A tuhle zkušenost vyjádřil a zveřejnil, aby se jím mohli inspirovat i další lidé, tedy i my.
Celý žalm je o Hospodinových skutcích a smlouvách či přikázáních. Jen první a poslední verš je přímo zaměřen na člověka. Tak první verš zdůrazňuje, že jde o osobní svědectví (chválu vzdávám Hospodinu – tedy já, konkrétní člověk, jedinec, žalmista). Ale tato chvála se neděje někde v soukromí, v pokojíku či uprostřed přírody, ale nejprve „v kruhu přímých", což znamená v kruhu svých nejbližších, přátel nebo třeba v užším kroužku věřících na domácí skupince, kde je možný přímý osobní kontakt mezi lidmi, kteří se vzájemně dobře znají a sdílejí svoji víru a své zkušenosti s Bohem.
Ale stejnou chválu vzdává žalmista i ve „shromáždění" tedy v církvi, v širším společenství, v chrámu, v kostele, tam, kde je více lidí jako třeba dnes tady. I tam žalmista říká své osobní svědectví o Hospodinu, o tom, jak Hospodina zná a chválí. Proto také chválíme Boha zde společně a přece každý sám za sebe. Chvály nás jednotlivců se pak spojují v chválu celého shromáždění. Chválu vzdáváme Bohu písněmi, které zde zpíváme. V dnešní době vznikl takový křesťanský hudební termín „chvály", pod kterým se rozumí určitý hudební styl. Ale chvály jsou ve skutečnosti i žalmy a bratr varhaník je náš osvědčený chválič a varhany jsou také osvědčený chválící nástroj stejně jako kytara či moderněji i bicí.
Ovšem vynechal jsem to podstatné, co žalmista vyjadřuje v prvním verši, že totiž chválí „celým srdcem" nebo celým nitrem, celou bytostí. Nikoliv nástroje, nikoliv hudební sestava, ani písně samotné, ale postoj srdce, lidského nitra je nejdůležitější podmínkou opravdové chvály. A tady je třeba hledat, tady je třeba sbírat odvahu k pravé chvále. Pravá chvála je možná jedině jako naprostá vydanost sebe sama Bohu. Jako naprosté otevření srdce Bohu. Dobře víme, že žalmy zdaleka nejsou jen o chválách, ale také o nářcích a v mnoha žalmech pravidelně střídá nářek chválu. A věřím, že to tak i v našich životech je, že jsou chvíle, kdy nám srdce přetéká radostí a pak chvíle, kdy jsme plní hořkosti a zklamání. Ale tento 111 Žalm nás přeci jen odvádí od našich osobních a krátkodobých prožitků k tomu, co platí trvale ze strany Hospodina a za co smíme vzdávat chválu kdykoliv. Jde zde o chválu nadčasovou, neomezenou stejně jako je nadčasový a neomezený Bůh, v něhož věříme.
Jak se dostat k této chvále je vyjádřeno v závěru žalmu: Počátek moudrosti je bát se Hospodina. Mně se líbí spíše kralické bázeň před Hospodinem, protože se domnívám, že to slovo vyjadřuje lépe, že jde o něco jiného než strach před někým silným a tajemným. K Hospodinu patří úcta, bázeň. Nám někdy připadá, že na tohle stačí nasadit patřičně zasmušilý a vážný výraz ve tváři. Ale žalmista nám ukazuje, že takový přístup je obrovský omyl a neporozumění. Bázeň před Hospodinem není třesení se strachy, ale skutečně spíše úcta. Znamená to brát vážně to, co Hospodin říká, znamená to především důvěru. A to se ukazuje jako prozíravé jednání. A kupodivu tohle pro žalmistu neznamená tvářit se vážně, ale chválit. Protože Jeho chvála trvá navždy.
Pro nás jako lidi NZ je hlavním zdrojem chvály Boží vykoupení v JK. To je Boží čin, který je největším důvodem naší chvály dnes a denně. Chvalme proto celým srdcem Hospodina za všechny jeho činy a nejvíce za dar svého jednorozeného Syna, který přišel na tento svět, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Amen
Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi v poslušnosti prošel cestou našeho lidského života až k oběti sebe sama za nás hříšné. Chválíme tě, v tobě vzdáváme chválu našemu nebeskému Otci a prosíme, aby tvůj Svatý duch v nás stále přebýval a naplňoval naše srdce radostí, která sama vkládá slova chvály do našich úst. Amen
poslání: Ef 5,19-20
