Čtení: Dt 30,15-20 | Text: Mt 7,13-14 | Písně: 171, S74, S140, 176, 168, 178, 196, 244, 485 | Pavel Čmelík
Milí konfirmandi, bratři a sestry!
Na mnoha místech evangelií máme zaznamenána Ježíšova slova, kterými před své posluchače staví pouze dvě varianty, dvě možnosti k rozhodnutí. Jedna je zlá, špatná, falešná, druhá naopak dobrá a pravdivá. Už v 1. čtení ze SZ slyšíme něco podobného: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo…" (Dt 30,15) a o něco dále čteme: „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo, a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život…" (Dt 30,19-20) Podobně zní i Ježíšova výzva: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby…" (Mt 7,13)
Právě, když jsem uprostřed týdne začal přemýšlet nad zvoleným textem, aniž by tušila, jaký text jsem si vybral, dala mi manželka přečíst kázání, které si půjčila. Je to kázání bývalého faráře tohoto sboru J.B.Šourka z 16.8.1987. Ačkoliv autor přímo nevycházel z dnes čteného textu, kázání obsahuje zajímavé vidění, které se právě váže k Ježíšově řeči o úzké a široké bráně. Vidění mu přišlo na mysl, když přemýšlel o Božím království a cestě do něj. Píše: „Měl jsem pocit, že jsem se ocitl na místě, kde začíná cesta do Božího království. Viděl jsem, že ta cesta začíná bránou, nebo brankou, jak o tom mluvil Pán Ježíš v kázání na hoře." (tedy v dnešním textu) „Jenže těch bran a branek tam byla celá spousta. U každé z nich někdo stál a hlasitě volal a doporučoval svoji bránu, nebo svou branku, jako cestu do Božího království. A tak u jedné brány stál kdosi a volal: jedině biblický křest ponořením, to je jediná brána do království Božího. A u druhé zase stál kdosi a říká: přes svěcení soboty se dostaneš do království Božího, jinak není možno ani začít. A u další zase stál kdosi a volal: jedině přes 100%ní jistotu spasení, to je jediný začátek. A jiní zase: musíš mít tradici otců, přes udržování a dodržování tradice otců se dostaneš do Božího království. A zase jiný říkal: jen přes čisté učení, čisté učení, to je správný úvod, jinak to není možné. A jiný zase doporučoval: uznej samospasitelnost církve a prvotnost náměstka Petrova, tam je cesta do Božího království, jinak se tam nemůžeš dostat. Na další bráně zase někdo potvrzoval a říkal: křest Duchem, spojený s jazyky, jinak se nedostaneš ke spáse a do Božího království. A vedle něho zase kdosi překřikoval: jen když začneš užívat jména Jehova a odložíš všechny náboženské zvyky, můžeš vládnout na nové zemi, protože vstup do nebe už je ukončen, 144 tisíc vyvolených už je odděleno jako malé stádce, aby šli do nebe. Co bran a branek, a každý si činil nárok, že ta jeho brána je ta pravá.
Byl jsem z toho zmatený. A ostatní poutníci, kteří se mnou putovali, byli z toho zmatení také. Kterou branou vejít? Kde je ta správná branka na cestu do Božího království? Jiní zase doporučovali, ať se všeho odřeknu, vzdám, to je ta cesta do Božího království. A byli tam i lidé odjinud, ze všech krajin a světadílů. Někteří nabízeli cestu jógy – umrtvení svého těla, potlačení všeho až odumření, aby mohl člověk vstoupit do Božího království. A jiní doporučovali svatou válku proti nevěřícím jako pravý vstup do ráje a jiní zase křičeli: dejte se na cestu ctnosti. Jiní říkali: cesta k blaženosti je jen tehdy, když tě nic nevzruší a nenecháš se ničím vyvést z míry.
Kde je ta branka? Kudy se vchází do Božího království? Nakonec jsem přišel k takové uzoučké brance, u níž nikdo nestál a nekřičel. Bylo na ní napsáno: láska – cesta do Božího království. Stál jsem u té úzké, přeuzoučké branky, jen málokteří jí vcházeli – a říkal jsem si: Ach Pane, je to ta pravá? Vždyť jsi řekl, že jen ten, kdo se znovu narodí, může vejít do království Božího? (Jan 3,3). A jakýsi tichý hlas říkal: a to jsi nečetl: Každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná (1. J 4,7)? Ale já jsem ještě namítal: Což jsi neřekl, že jen ten, kdo uvěří, bude spasen? A stejný hlas odpovídal: a co myslíš, že je víra? Což jsi neslyšel slovo: Slyš Izraeli! Milovati budeš Boha svého (Dt 6,4-5)? Což jsi neslyšel, že to, co chci, je, abys miloval Hospodina? Copak je víra něco jiného než veliká láska k Bohu? Což jsem se neptal Šimona Petra u jezera Genezaretského: Miluješ mne více nežli tito? Stála tam úzká, přeuzoučká branka a na ní bylo napsáno: láska. Touhle cestou se jedině vchází do Božího království." Tolik vidění J.B.Šourka.
Víme tedy, že tou těsnou branou je láska. Láska je slovo, které nejlépe a nejvýstižněji charakterizuje Boha. Láska je ale také slovo nejvíce zatížené falešnými představami a předsudky. Prof. Jan Heller, zesnulý učitel Starého zákona na Evangelické teologické fakultě v Praze, v jednom rozhovoru zdůrazňoval, že můžeme jako věřící říci, že Bůh je láska. Ale nemůžeme toto tvrzení otočit do podoby: láska je Bůh. Právě proto, že pod láskou si lidé často představují spoustu svých vlastních představ a přání a mají tendenci své představy o lásce zbožštit, postavit na rovinu toho nejdůležitějšího ve svém životě. Právě proto nelze lásku samotnou nazvat Bohem. Ale naopak u Boha platí, že jeho nejvýznačnější vlastností je láska. A proto je k lásce volán i člověk. Vždyť člověk byl stvořen k obrazu Božímu a tedy na prvním místě proto, aby Boží lásku zobrazoval, žil ve svém pozemském životě. Proto je právě láska tou skutečnou a pravou brankou do Božího království.
Když Ježíš mluví o lásce, pak ji shrnuje do známého Dvojpřikázání lásky (viz např. L 10,27). Konfirmandi, pamatujete si, že jsme o těchto Ježíšových slovech mluvili? Vzpomenete si, o jakou lásku jde?…. Jde na prvním místě o lásku k Bohu. Jaká ta láska má být. Jak máme milovat Boha? (z celého srdce, z celé duše, z celé mysli, z celé síly) a ten druhý příkaz lásky se vztahuje ke komu (k našemu bližnímu) a toho máme milovat jak? Ježíš říká: miluj bližního svého, jako sebe samého.
A kde nacházíme další upřesnění toho, co se skrývá za prvním přikázáním lásky k Bohu? (konfirmandi – odpověď – první 4 přikázání Desatera) A kde pak najdeme další rozvedení toho, co znamená milovat bližního jako sám sebe? (konfirmandi – odpověď – dalších 6 přikázání Desatera)
Bible nám i na spoustě dalších příběhů ukazuje jednak to, jak láska vypadat nemá, ale také, jak láska vypadat má. Např. v Podobenství o milosrdném Samařanu (L 10,25nn).
Ze všeho nejvíc nám však o Boží lásce vypovídá samotný příběh Ježíše Krista. On byl Boží Syn, ale přece miloval láskou, která byla ochotna až k vlastní oběti. Proto je Ježíš pro nás nejzřetelnějším obrazem a jasným slovem o tom, co myslí Bůh, když mluví o lásce.
A je také pro nás výzvou k následování. Je pro nás příkladem i posilou, abychom v životě usilovali žít stejnou láskou, jakou žil sám Ježíš.
Pane Ježíši, děkujeme ti za tvá slova i za tvůj příklad, který nám ukazuje, jak máme žít lásku k našemu nebeskému Otci i k lidem kolem nás. Prosíme pokorně, posiluj nás mocí svého svatého Ducha, veď nás svým slovem moudrosti, abychom následovali ve svých životech tebe a tvůj příklad. Amen
poslání: Ž 37,5
