Čtení: Ž 68,1-11 | Text: Ř 8,28 | Písně: 166,489, 5 písní chválící skupina | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé!
Připomenu čtený verš ještě ve dvou jiných překladech: kraličtí mají: „Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni sou." Autoři moderního překladu tzv. Jeruzalémské Bible mají verš takto: „Víme, že Bůh ve všem spolupracuje pro jejich dobro s těmi, kteří ho milují, s těmi, které povolal podle svého úradku." V latinském překladu verše bychom našli slovíčko „cooperantur", které nám velmi připomíná slovo kooperovat tedy spolupracovat, což dle mého soudu nejlépe vystihuje i původní význam řeckého výrazu „synergein".
Proč to tady tolik rozebírám? Domnívám se totiž, že apoštol zde mluví o tom, že jsou věci, které závisí na Bohu i člověku současně. Jsou věci, ve kterých je Bůh ochoten s námi kooperovat, spolu-pracovat nebo pomáhat nám. Tedy Boží aktivita je v těchto věcech závislá na naší aktivitě, ale také naopak – naše aktivita je závislá na aktivitě Boží.
Je mnoho špatných věcí v životě, u nichž nás napadají při čtení tohoto verše mnohé výhrady: k čemu je to dobré? Může snad k něčemu dobrému sloužit nevyléčitelná rakovina? Nebo autonehoda, při které někdo nevinný přijde o život? Nebo války? Nebo bída a hlad? Nebo povodně a zemětřesení? Nebo rozvod a manželské hádky? To všechno jsou vážné otázky, které upřímně věřícího člověka zaměstnávají a na které někdy jen těžko hledá odpověď. A jsou to otázky, které věřícího začnou napadat právě při přečtení tohoto verše, který tak kategoricky říká „všecky věci napomáhají k dobrému".
Už staří bratři kraličtí upozorňovali, že hledá-li člověk odpověď na některé verše v Písmu, je opět nejlépe zalistovat ve stejném zdroji. Využiji tedy k odpovědi poznámky kralických k tomu dnešnímu verši. Uvádí seznam různých důvodů nebo věcí, k čemu mohou napomáhat jinak zlé věci a dokládají to z Písma:
1) V nemocech Bůh v Ježíši Kristu zjevoval svou slávu. U Jana v 9. kapitole se učedníci ptají Ježíše, kdo zhřešil, že se žebrák u cesty narodil slepý. V pozadí jejich otázky je dodnes rozšířená náboženská představa, že v pozadí každé nemoci musí být nějaký hřích. Ježíš však v tomto případě odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." (J 9,3)
2) Pronásledování a vyhnání prvních křesťanů z Jeruzaléma vedlo k misii v dalších oblastech. O tom čteme v knize Skutků. Poté, co byl ukamenován Štěpán, začalo kruté pronásledování první církve. A co nastalo? „Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli." (Sk 8,4) Tak zlá věc – pronásledování – posloužila dobré věci, totiž rozšíření zvěsti o Ježíši do dalších míst.
3) Utrpení také mnohé přivedlo k pokání před Bohem. U Joba čteme: „Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení, oznamuje jim (tedy Hospodin), čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení, otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností. Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta." (Job 36,8-11) Můžeme v této souvislosti i připomenout marnotratného syna ze známého Ježíšova podobenství. Také on se rozpomenul na svého otce teprve tehdy, až se ocitl na samotném dně, kdy záviděl i prasatům, že mají co jíst. (viz Lukáš, kap. 15)
4) V soužení a utrpení se člověk k Bohu modlí vroucněji a opravdověji. To prožil sám apoštol Pavel, když prosil Boha, aby mu odňal osten v těle, který ho trápil. (viz 2 Kor 12,8)
5) Utrpení brání lidské pýše – sám Pavel píše: „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval." (2 Kor 12,7)
6) Strach a utrpení pomáhá uvědomit si naši slabost. I sám Ježíš říká: "Má duše je smutná až k smrti." A prosí o pomoc své učedníky: „Zůstaňte zde a bděte se mnou!" (Mt 26,38)
7) Utrpení slouží k pročištění naší víru tak, jako se zlato v ohni přetavuje: „Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus." (1 Pt 1,6-7)
8) Utrpení slouží k tomu, abychom byli upevněni v naději na korunu věčné slávy: „A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy." (Ř 8,17)
Čtený verš Ř 8,28 nás upozorňuje, že člověk může zvládnout utrpení ve víře za dvou podmínek: že miluje Boha – to je ten lidský podíl na spolupráci, ale také, že patří k Božím vyvoleným a to je ten zásadní podíl na spolupráci z Boží strany. Pro Ježíše Krista Boží vyvolení platí pro každého, kdo před Boha přichází s pokorným a upřímným srdcem. Na rozdíl od nás je tedy ten díl spolupráce ze strany Boha stále platný a trvalý. Je však na nás, abychom svůj podíl spolupráce s Bohem na našich pozemských věcech obnovovali a stále se k němu vraceli. Tak se nám pak může stávat i naše všelijaké utrpení tím, co nakonec vede k dobrému. Modleme se:
Pane Ježíši, děkujeme ti za to, že díky tvé oběti je Boží pomocná ruka k nám stále napřažena. Dej nám odvahu se jí chopit a pak bez bázně čelit i všelijakým trápením, která nás v tomto světě sužují. Amen
