Čtení: Mt 10,26-33 | Text: Ef 6,10-14 | Písně: 427, 683, 472, 461, 244, 623 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé,
u čteného textu bych se chtěl zastavit nejen tuto, ale i další neděle. Dnešní zastavení jsem rozdělil na tři části. Nejprve bych stručně zmínil souvislosti s předchozími oddíly listu Efezským. Potom bych rád zdůraznil, že se nejedná o boj proti lidským nepřátelům. A nakonec se zamyslím nad první součástí Boží zbroje, pásem pravdy.
Čtený oddíl začíná „a tak". Tím je zdůrazněna návaznost na předchozí oddíly. Je v nich řeč především o novém životě z Ducha svatého. Novost charakterizují nejen duchovní prožitky, ale i změny ve všedním životě, ve smýšlení a jednání toho, kdo uvěřil, kdo přijal Ducha svatého. V ekumenickém překladu máme charakterizovány hlavní znaky tohoto nového života slovy láska, čistota a pokora. A mluví se tam o konkrétních situacích, většinou o vztazích mezi muži a ženami nebo také rodiči a dětmi. Všude tam se má tento nový život projevovat. Ze závěrečného oddílu o Boží zbroji je zřejmé, že apoštol dobře ví, jak těžké je něco v životě člověka měnit. Mravní ideál, proměna lidského jednání křesťana, který uvěřil, tak není výsledkem jeho vlastního úsilí. Je výsledkem víry, která přijímá do života moc Ježíšovu. A teprve tato moc vede ke skutečné proměně.
Apoštol také zdůrazňuje, že náš boj je boj duchovní: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla." (Ef 6,12) Proč to takto apoštol vyhrocuje? Připravuje si tím půdu pro další obraz, obraz Boží zbroje. Ta odpovídá výzbroji tehdejšího vojáka. A jak známo, voják vždy bojuje proti konkrétnímu nepříteli, proti člověku. Takže, aby snad někdo nebyl na pochybách, apoštol zdůrazní, že to, o čem mluví, je opravdu boj duchovní. V jeho době asi bylo potřeba tuto skutečnost více zdůraznit. Ve starém zákoně totiž nepřátelé Boží až příliš často splývají s konkrétními lidmi. A Boží boj je často právě bojem s konkrétními protivníky Božího lidu, nejčastěji s Pelištejci. Ale Nový zákon přináší jiný, nový pohled na lidi, kteří páchají zlo a jsou nepřáteli Božího lidu. Oni už nejsou vyslanci zla, ale jeho zajatci. Jestliže tedy vedeme nějaký boj, pak je to boj proti tomu, co tyto lidi svazuje, čeho jsou otroky a nástroji. A to jsou právě ony mocnosti, síly a všechno, co ovládá tento věk tmy, nadzemští duchové zla. Tedy síly, v jejichž pozadí stojí Boží nepřítel, Ďábel.
Ovšem i použití příměru výstroje apoštolem není úplně nové a originální. Už prorok Izajáš, když mluví o Mesiáši, charakterizuje ho podobnými příměry: „Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost." (Iz 11,5) „Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy" (Iz 59,17) Apoštol však v listu Efezským používá přirovnání ke kompletní výstroji a výzbroji římského vojáka své doby. Proto snad také mluví o plné Boží zbroji.
Věnujme tedy pozornost první součásti Boží zbroje, pásu pravdy: „Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou," (Ef 6,14) Zcela jistě není náhoda, že právě na prvním místě je jmenována pravda a je přirovnána k opasku. Voják potřeboval být opásán, protože to mu umožňovalo volný a rychlý pohyb. Být opásán patřilo k prvnímu kroku v přípravě na boj.
Apoštol tento krok přirovnává k pravdivosti. Být pravdivý je důležité. Mistr Jan Hus je znám svým výrokem, ve kterém nabádá křesťany, aby pravdu mluvili, hájili a bránili až do smrti. Pravdu můžeme vnímat na třech úrovních: Ta první je obecná lidská rovina. Na této rovině mluvení pravdy splývá s upřímností. Že tedy říkám otevřeně to, co si myslím. Pokud však zůstaneme jen u této roviny pravdy, narazíme docela často na neřešitelné situace. Uvedu jeden názorný příklad: Ve městě se potkají dvě ženy (mohou to být ovšem i muži). Jedna druhé s nadšením sděluje: „Včera odpoledne jsem v Penny marketu koupila krásné banány jen za 19 Kč!" Ta druhá reaguje: „Prosím tě, vždyť jsem tam včera odpoledne taky byla a žádné banány neměli." Ta první zareaguje: „Chceš snad říct, že nemluvím pravdu?" Ta druhá na to: „A já jsem snad lhářka? Přeci bych si všimla, že mají zlevněné banány." A ženy se rozejdou s hněvem a obě si myslí o té druhé, že nemluvila pravdu. A to všechno proto, že zapomněly na další rovinu pravdy, kterou nás učí Bible.
Boží slovo nás totiž upozorňuje, že jsme lidé ve své podstatě omezení a omylní. Že nikdy neznáme pravdu celou. Tak nás vede Boží slovo ke skromnosti a ostražitosti. Brzdí nás před vynášením rychlých soudů. Kdyby se ony dvě ženy držely Božího slova, asi by se v určité chvíli rozhovoru zarazily a zamyslely. Uvědomily by si, že ta druhá přeci nemá ve zvyku lhát, natož v takové banální věci. A možná by se ta, která začala rozhovor, nakonec zeptala: „A v kolik hodin jsi byla nakupovat?" A dověděla by se, že ta druhá tam byla až v 5 odpoledne, zatímco ona nakupovala už ve 3 a je tedy možné, že za ty dvě hodiny se levné banány vyprodaly. Takže by zjistily, že pravdu mají obě a rozešly by se v dobrém.
Takto se rozešly ve zlém a tak jim nezbývá než přijít na tu poslední a nejdůležitější rovinu pravdy, a tou je sám Ježíš Kristus. V Janově evangeliu o sobě Ježíš říká „já jsem ta … pravda…" (J 14,6) Proč je důležité Ježíše považovat za pravdu? On je nám totiž živým a názorným příkladem pravdivého života. Nestačí tedy upřímnost. Nestačí ani znalost Písma. Uvědomme si, že Bibli zná velice dobře i ďábel. To je nápadné např. při pokoušení Ježíše na poušti (viz např. Mt 4,1-11). Tam k pokoušení Ježíše ďábel používal slova z Písma. Ďábel zná Bibli od začátku do konce. Problém je, že ji dovede zneužívat. Že dovede i nás lidi oklamávat pomocí veršíků vytržených ze souvislostí, hlavně z hlubokých souvislostí celého Písma.
Proto potřebujeme mít před očima Ježíše jako toho, kdo nám pomáhá správně se orientovat v Písmu. A to se děje působením Ducha svatého. On nám otevírá pravdivé rozpoznání Písma. Nejde to bez upřímnosti, to je bezesporu základní a první požadavek. Nejde to bez základní znalosti Písma. To je bezesporu druhý důležitý požadavek. Ale bez Ducha svatého se to všechno ještě může zvrtnout ke zlému.
Ježíšův Duch, Ježíšův příklad nás vede k upřímnosti, vede nás i ke zdravé pokoře skrze znalost Písma. Ale nakonec nás vede k tomu, abychom si uvědomovali, co dělal, jak žil sám náš Pán Ježíš. A v Jeho životě bylo nejdůležitější odpuštění. Pokusme se to převést na příběh těch dvou osob, které se rozešly ve zlém, protože mezi nimi došlo k nedorozumění. Pás pravdy podle Ježíše pak znamená na prvním místě odpustit. Odpustit znamená opustit hněv, který ony dvě ženy v sobě nesou. Ale jak? Na prvním místě tak, že si uvědomí, že Ježíš každé z nich odpustil všechny hříchy. Jestliže odpustil Ježíš, který je dokonalý, jak by ony neměly odpustit jedna druhé. A možná si také konečně uvědomí, že přít se s někým a zlobit se na něho kvůli zlevněným banánům, je hloupost a malichernost. A když se začne z téhle strany, víte, co se často stane? Člověk si uvědomí, dojde mu jeho vlastní nedokonalost. Dojde mu, že se možná věci měly ještě trochu jinak. Že mu možná něco důležitého uniklo.
A možná pak při dalším setkání může dojít na to, že si to ony dvě osoby znovu vyříkají a společně se zasmějí své vlastní omezenosti. A také poděkují Bohu. Že jeho velikost a velkorysost se mohla stát i jejich velikostí a velkorysostí. Že jeho odpouštějící Pravda zjevená v Ježíši Kristu se mohla stát i jejich Pravdou, kterou žijí. V ní nacházejí sílu k tomu, aby samy odpouštěly a viděly v svém bližním člověka, který má před Bohem stejnou cenu jako kdokoliv jiný.
Být opásán pravdou tedy znamená především být opásán Ježíšem samotným. Být opásán příkladem jeho vlastního života. Z jeho života čerpat sílu v moci jeho svatého Ducha.
Pane Ježíši, děkujeme ti, že ty jsi ta Pravda, která se nám každému nabízí. Děkujeme ti, že se přiznáváš ke každému, kdo tě upřímně a s pokorou hledá. Dáváš mu pás své Pravdy, aby jím opásán byl připraven k boji proti všemu zlému. Amen -pč-
Poslání: 1 Tm 6,11-12
