Čtení: L 1,39-56 | Text: L 1,51-53 | Písně: 274, 627, S339, 288, 293 | Pavel Čmelík

Bratři a sestry, milé děti!
Rád bych připojil k tomu všemu, co jsme tu slyšeli a viděli jen pár slov zamyšlení nad čtenými verši z Mariina chvalozpěvu. Ta slova zazněla ještě před tím, než se Ježíš narodil. Už byl u Marie v bříšku, už ho nosila pod srdcem. A také Alžběta nosila pod srdcem budoucího Jana Křtitele. Obě ženy byly velmi zbožné, upřímně věřící a také znalé zaslíbení proroků o příchodu Mesiáše.
Alžběta svými slovy potvrdila Marii to, co jí předpověděl archanděl Gabriel. A tohle potvrzení v Marii vyvolalo obrovskou radost, že začala zpívat známý chvalozpěv. Bratři katolíci jej nazývají Magnificat podle jeho počátečních slov v latině.
Mohli bychom na základě setkání Marie a Alžběty prakticky hovořit o tom, jak je velmi důležité, aby se křesťanské maminky potkávaly a povzbuzovaly ve víře. Ale při dnešní příležitosti se zastavme spíše u obsahu těch slov, která vytryskla z Mariiných úst. Je to gejzír radosti a chvály Boha. Ta slova Mariina mluví o Bohu i o Ježíši současně. Jsou to slova prorocká, která už předem charakterizují Ježíše a jeho jednání: ti, kteří smýšleli pyšně, před Ježíšem neobstáli a neobstojí. Vladařské trůny se pod jeho vlivem zakymácely. Ukázala se jejich pravá vratkost a nestálost. Vladaři světští přicházejí s velikou slávou, ale často brzy a neslavně končí. Vláda Ježíše Krista však trvá stále navzdory proměnám světa.
Naopak ti, kteří prožívají v tomto světě ponížení, jsou Ježíšem přijímáni a povyšováni. Ježíš vrací lidskou důstojnost a jedinečnost i tomu nejposlednějšímu žebrákovi. I ten, kdo je všemi pohrdán a odmítán je u Boha skrze Ježíše přijat.
Hladoví jsou nasyceni, ti, kteří si myslí, že mají všeho dost a že nikoho nepotřebují, že si vystačí sami, ti v Ježíšově přítomnosti zjistí, jak jsou prázdní a chudí.
Ježíšovo narození znamenalo Boží zásah do poměrů na tomto světě. Zásah, z něhož se dodnes svět nevzpamatoval, dodnes jej plně nepochopil a nepřijal. Svět je i dnes stejně starým světem, duchovně starým světem, jakým byl už v době Marie před 2000 lety. Dodnes mají lidé sklony si zakládat na svém majetku. Dodnes mají sklony stavět na odiv druhým svou moc, moc politickou, moc majetku či moc zbraní a armád.
Proto je dodnes aktuální a nová zvěst o Ježíši, Božím Synu, který se narodil jako dítě chudých rodičů, vydaných na pospas pomluvám okolí, ale i na pospas náboženské a světské politické moci. Historicky vzato je Ježíšovo narození provokací, protože nejen narození, ale i celý pozdější život Ježíšův nepřinesly nic, co je obvykle v historii ceněno – ani vládu, ani moudrá či zábavná literární díla, ani světově známé stavby. Jen samotný život. Skutečný život, který může být naplněný a Bohem posvěcený přesto, že je nakonec lidmi, společností odmítnut jako pošetilý či dokonce nebezpečný. Ježíšův život sám je pro nás tedy stálou výzvou od samotného počátku. Stojí za to si jej stále znovu připomínat a své vlastní životy podle jeho života hodnotit, porovnávat. Tak máme šanci nacházet a přijímat do svých životů to, co skutečně má cenu, co obstojí. Amen
Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi přišel na tento svět v lidské podobě. Ty nám rozumíš, jsi jedním z nás a přece jsi jiný. Jsi Božím Synem a chceš nám pomáhat. Dej, ať tě s radostí přijímáme do svých srdcí a nebráníme tvému působení v Duchu svatém. Amen

 

 

Kategorie: Kázání