Čtení: Ex 3,13-17 | Text: Mt 28,16-20 | Písně: 34, 438, 353, 648, 503 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé!
Závěr Matoušova evangelia zachycuje Ježíšův odkaz. My z něho známe především pověření k získávání nových učedníků, jejich křtění ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a také poslání učit nové učedníky všemu, co Ježíš přikázal. Já bych se však dnes chtěl zastavit především nad první, případně i nad poslední myšlenkou tohoto Ježíšova odkazu. Úkol nám daný Ježíšem začíná i končí ubezpečením, ujištěním. Na začátku Ježíš říká: je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (v.18) a na konci ujišťuje své posluchače: já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku (v.20). Co nám tím chce Ježíš říct? Co znamenají tato slova a proč jsou řečena právě v souvislosti s oním pověřením?
Asi rozumíme, že nás mají ujistit, že mají posílit naši víru v Ježíše. Zazněla sice přímo jeho 11 učedníkům, kteří zažili nedávno veliké zklamání, když byl Ježíš ukřižován a ještě zcela nepochopili, nevstřebali skutečnost vzkříšení, ale věřím, že je máme zachycena v evangeliu jako slova pro každého následovníka Ježíše, každého, kdo se hlásí k jeho učedníkům. Přijímáme tedy ta slova osobně i dnes.
Když slyšíme Ježíšovo ubezpečení o tom, že mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, můžeme si nejprve připomenout, že tuto moc dostal od svého nebeského Otce. Moc na nebi i na zemi. Pro srovnání se vraťme v Ježíšově příběhu o několik let zpět, před začátek jeho veřejného vystupování. Tehdy se odehrálo trojí ďábelské pokušení na poušti. V posledním pokušení ďábel nabídl Ježíši moc nad všemi královstvími světa, když se mu pokloní (Mt 4,8-9). Ježíš odmítl – a udělal dobře. To, co dostal po svém zmrtvýchvstání je ještě víc. Nemá moc jen nad celou zemí, ale i nad celým nebem. Tedy moc i v té oblasti, kterou ďábel nabídnout nemohl, protože tam jeho zlá moc nesahala a nesahá. Víme, že z nebe, od Božího trůnu byl už dávno ďábel svržen na zem.
Když však řekneme, že Ježíši byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, je to silné tvrzení a už slyším řadu upřímných námitek nevěřících: jak to, že Ježíš má veškerou moc na tomto světě a přitom v mnohých částech světa vládnou zlí vládcové, kteří beztrestně vykořisťují jim poddané a zcela likvidují své odpůrce? Jak to, že tolik lidí umírá na nejrůznější nemoci bez ohledu na to, jestli věří v Ježíše nebo ne, jestli jsou dobří nebo zlí? Jak to, že nejrůznější přírodní katastrofy, zemětřesení, povodně, tsunami, požáry a sucha – trápí a zabíjejí tisíce lidí od nevinných dětí až po bezmocné starce? A kde byla Boží moc, když v Osvětimi umíraly statisíce Židů? Nevěřící i věřící by snad přijali skutečnost, že Boží moc se projevuje zázračným trestáním zlých lidí. Ale i přemýšlivý nevěřící člověk dobře ví, že mnohé zlé věci dopadají jak na dobré, tak na špatné.
Ale pochybnost o veškeré moci Kristově netrápí jen nevěřící. Ti jsou s tím problémem většinou rychle hotovi a jedou si dál svou cestou. Mnohem víc trápí nás, kteří se k víře v tohoto Krista hlásíme. Pro nás především je tato otázka těžká. Zvláště tehdy, když jsme se s něčím s důvěrou ke Kristu obraceli v modlitbě a ono se nic nestalo. Kolik jen je takových modliteb?! A někdy velmi upřímných, někdy velmi zoufalých. Modlitební zápas o nemocné děti. Zápas o děti, které odpadají od víry. Zápas o vlastní nevyléčitelnou nemoc nebo nemoc někoho blízkého. Kolik jen křesťanů v modlitbách o něco zápasilo a modlitba nebyla vyslyšena. Někteří proto na Boha zanevřeli. Proč věřit v Boha, když v Ježíši Kristu tvrdí, že má moc nade vším a přitom se nezastane ani těch, kteří v něho věří? Těžko se na mnohé takové otázky poctivě odpovídá.
Ale – zkušený písmák správně namítne – tyhle otázky nejsou nic nového pod sluncem. Vždyť Bible sama, Boží slovo, je zná. Dobře přeci známe příběh Jobův se všemi jeho ztrátami na majetku, na zdraví i na blízkých lidech. A dobře známe nářky mnoha žalmistů, kde se pravidelně objevuje poznání, že bezbožník se v tomto světě rozpíná, jakoby jeho síla byla bez hranic, kdežto upřímný a zbožný je zatlačován do kouta nebo přímo pronásledován. Ano, Bible sama o těchto těžkých otázkách dobře ví a nedělá, že nejsou, že se takové věci na světě nedějí.
A samotný příběh Ježíše Krista je vyvrcholením těchto otázek. On byl přeci Boží Syn!? A přece byl odmítnut lidmi a světskou i náboženskou mocí trápen a nakonec zabit, ukřižován! On sám, Ježíš Kristus tedy bourá všechny představy, které my lidé o moci máme. Námitka, že Bible je nepravdivá, když píše o tom, že Ježíši byla dána veškerá moc na nebi i na zemi tedy paradoxně vyvěrá ze samotné Bible. Písmo samo ji dobře zná a samo ji před nás staví. Kdybychom se jí náhodou chtěli vyhnout a chtěli uhnout k náboženské iluzi, která nevidí pravdu, Písmo samo nás k této pravdě dovede a přinutí nás, abychom si tuto těžkou otázku položili. Písmo samo nás tedy nutí hledat odpověď, hledat pozadí, skutečný smysl toho, co se míní tvrzením, že Ježíši byla dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Někdy je dobré začít u významu samotného použitého slova. Řecké exúsia, použité v tomto výroku znamená nejen moc nebo síla, ale také důstojnost, svoboda, volnost, pravomoc, vláda.
Už tyto významy nám rozšiřují obzory v chápání významu Ježíšova výroku. Pokud je vztáhneme na Ježíše samotného, pak musíme uznat, že po celý svůj život žil ve svobodě a důstojnosti i volnosti ve smyslu, že věděl, co dělá a o co mu v životě jde. A svou zvláštní moc zjevil především v závěru života, kdy šel dobrovolně na smrt. I když věděl, jaké utrpení ho čeká, poslušně šel. A vydržel až do úplného konce. Splnil vůli svého nebeského Otce. A pro tuto poslušnost mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Něco vydržet je tedy Ježíšovský projev moci. Vlastně, když pohlédneme do Starého zákona (Job, žalmisté) je to obecný projev moci, ke které se Bůh přiznává. V úvodníku posledního čísla Českého bratra, který má za ústřední myšlenku otázku, zda je církev pro silné nebo pro slabochy, Daniela Ženatá cituje myšlenku, že „silný prý není ten, kdo má sílu, ale kdo víc vydrží".
Něco vydržet ovšem nemůžeme vztáhnout jen na tělesnou rovinu: Slyšel jsem o třech mužích, kteří za války vyhodili do povětří most s projíždějícím vlakem. Ale vymstila se jim zvědavost: chtěli vidět, jak to bouchne a tak vše sledovali zpovzdálí. To ovšem způsobilo, že je vojáci hned chytili. Bylo to v zimě za velkých mrazů a vojáci, aby se mužům pomstili, nechali je stát celou noc svlečené na mrazu, a ještě je polévali vodou. Dva to nepřežili, třetí ovšem vydržel. Řekli bychom, že měl vnitřní sílu, měl tuhý kořínek. Ale ani tohle není ta moc, o kterou jde Ježíši. Na kříži Ježíš naopak zemřel dřív, než bylo obvyklé. I Pilát se tomu podivil, jak se můžeme dočíst v Písmu. Písmu nejde tedy o zdravé tělo, které něco vydrží. Pan Tyrš se svým jistě ušlechtilým a dobře míněným heslem: v zdravém těle zdravý duch, odbočuje od hlavní myšlenky Písma. I Bible dobře ví, že zdravé tělo má i kdejaký lump a despota. Tělesná síla a zdravé tělo nejsou křesťanským ideálem.
Dnes je Den matek a myslím, že stojí za to v této souvislosti zmínit právě tu zvláštní, nenápadnou a často přehlíženou sílu, která vyvěrá z mateřství, z péče o děti. Není náhoda, že v církvi převažují dnes ženy. Jejich poslání a jejich sílu věrnosti ve starosti o děti svět málo oceňuje a maminky samotné většinou ani nemají čas se brát o nějaké uznání. I Ježíš sám měl kolem sebe mnoho žen, které právě poznaly a přijímaly zvláštní sílu, která z Ježíše vyzařovala.
Biblickým a křesťanským ideálem je věrnost, důvěra, že Bůh je se mnou za všech okolností. To je snad ten nejdůležitější rozměr toho, co Ježíš míní výrokem, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ať jsi kdekoliv, Bůh je v Ježíši Kristu s tebou. Ať prožíváš cokoliv, ať tě trápí nemoci nebo neúspěchy, problémy v práci v rodině, špatné zdraví, prostě cokoliv – Bůh je v Ježíši Kristu s tebou a svou zvláštní mocí tě posiluje. Víra samotná, důvěra je přítomností Boží moci v Ježíši Kristu v našem životě. Tato moc má sílu náš život proměňovat. Ne tak, že se nám budou všichni kolem klanět, že nás budou obdivovat a uctívat. Ani ne tak, že se nám vždycky všechno podaří a vždycky budeme zdraví a úspěšní. Víra dává naději i lásku, která nám za všech okolností ukazuje ještě jiný rozměr a jiný smysl našeho života. To, že Ježíši byla dána veškerá moc na nebi i na zemi znamená, že jeho odpouštějící láska stále trvá, proniká všude, žádné místo, ani žádná oblast života nestojí mimo jeho vliv.
A nakonec – jak Ježíš ubezpečuje – On je s námi až do konce tohoto věku. Tedy to jeho působení nebylo omezeno jen na nějaký krátký čas mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením. Jeho působení platí trvale, dokud je tento svět světem. Platí tedy i dnes a my se můžeme o toto Ježíšovo zaslíbení i dnes opřít. Amen
Pane Ježíši, děkujeme ti, že tvá zvláštní moc nad tímto světem stále trvá. Prosíme pokorně, povzbuzuj v nás odvahu k věrnosti a upřímné víře, abychom uměli očekávat na tebe zvláště v situacích těžkých a zlých. Amen
