Čtení: | Text: | Písně: | Pavel Čmelík
Bohoslužby 10.6.2012 Vsetín – Horní sbor – konfirmace, VP
„Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu." (Ž 40,2-4)
– Pane náš nebeský Otče,
Stojíme před tebou a uvědomujeme si, že jsme nedokonalí a hříšní. Stojíme před tebou s posvátnou bázní a s třesením a přece i s nadějí a s radostným očekáváním. Ty sám nás ujišťuješ, že neodmítáš nikoho, kdo tě hledá s upřímným srdcem. Ty sám nám ve svém Synu Ježíši Kristu, ukazuješ, že v tomto světě nepůsobíš proto, abys člověka pronásledoval a pro jeho hřích zahubil, ale proto, abys nám lidem pomáhal nacházet pravý smysl života, abys nás zbavoval všeho, co nás trápí, co nás ničí a kazí naši radost. Děkujeme ti, že i ve slovech Bible můžeme poznávat, co je pro nás důležité. Děkujeme, že nám přicházíš na pomoc svým svatým Duchem a stále znovu nás pozvedáš z bahna hříchu k sobě blíž. Děkujeme, že můžeme čerpat posilu i ve společenství tvého lidu, v tomto našem dnešním shromáždění. Prosíme tedy, abys nám ty sám pomohl svým svatým Duchem, abychom mohli prožívat tvou přítomnost mezi námi. Prosíme především za konfirmandy, kteří se dnes budou veřejně přiznávat k víře v tebe. Prosíme, ale i za všechny ostatní, kteří tu dnes budou sloužit, prosíme i za posvěcení chleba a vína, které budeme přijímat. Tobě, Pane se vydáváme, na tebe očekáváme. Amen
-Text: Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." (Mk 1,21-27)
Milí konfirmandi, bratři a sestry!
Chtěl bych se zamyslet ze čteného oddílu především nad onou zvláštní otázkou posedlého člověka: Co je ti do nás Ježíši Nazaretský? Když čteme nebo slyšíme tento oddíl, můžeme jako věřící lidé žasnout nad Ježíšovou mocí. Můžeme také přemýšlet o tom, jak se ten posedlý dostal do synagogy. Ale myslím, že máme jeden chybný sklon, jeden chybný směr v přemýšlení o tomto oddíle: byl to člověk posedlý, tedy nenormální, tedy jiný než já a pokud něco jako zbožný křesťan z tohoto oddílu mám vytěžit, tak snad to, že Ježíš měl tu velikou moc nad zlými duchy a toho posedlého uzdravil a že bychom tedy i my, Ježíšovi následovníci měli jednat stejně jako On, jako Ježíš.
Jenže takovým přemýšlením přeskakujeme něco velmi důležitého. Povšimněme si, že ten posedlý člověk se ptá „co je ti do nás?", nikoliv „co je ti do mě?" Mluví v množném čísle. Vystupuje jako reprezentant celého společenství. Vyslovuje to, co si ostatní možná jenom myslí. Nejsou posedlí, ovládají se, kontrolují se. Ale právě ten posedlý člověk rozpoznává dobře a citlivě něco, co mají v srdci všichni přítomní zbožní lidé vedle onoho úžasu a chvály: Posedlý rozpoznává skrytou rovinu lidského nitra, skrytou za (nebo pod) chválou a úžasem. Tahle skrytá rovina lidských niter se ve slovech posedlého zjevuje, stává se veřejnou, nahlas vyslovenou výčitkou: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?
Doslova je tam řečeno: co nám a tobě? Tedy co my a ty máme společného? A jak vyplývá i z další řeči posedlého, za tou otázkou se skrývá vědomí propastného rozdílu mezi Ježíšem a jeho zbožnými posluchači. Ježíš je ten Svatý Boží – a z toho vyplývá to, co ten posedlý není schopen vyslovit – my jsme pravý opak: ti nesvatí pozemští. Ježíš je ten naplněný mocí shůry, my jsme ti posedlí zlem tohoto světa.
Tohle je tedy první krok, který potřebujeme i my dnes připustit: nejsme jiní, než ten posedlý. Jen se umíme lépe ovládat. Umíme lépe skrývat to, co se děje v našem nitru. Ano, umíme to stejně jako většina těch lidí tehdy v synagoze: zůstaneme u dojmu, u obdivu, jak je něco mocné a působivé, ale skutečnost, že cosi v nás, hluboko uvnitř je rozbouřené, znejistěné a ohrožené, tuto skutečnost raději potlačíme.
To je častá věc: člověk má strach, že když se setká s Kristem, když se setká se skutečnou mocí Ducha svatého. Má strach, že o něco přijde: jak to vyjádřil ten posedlý: přišel jsi nás zahubit. A On Kristus opravdu přišel cosi v nás zahubit, cosi zničit. Jenže my se tomu bráníme. Naše nitro se děsí Boží moci, protože Boží moc nás usvědčuje, že nejsme dobří, že klameme sami sebe, pokud si myslíme, že jsme někdo. Teprve Boží moc totiž odhalí pravou podstatu našeho nitra, odhalí pravdu, kterou bychom raději neznali. Přiznejme si to, Boží moc nám nahání strach, protože nám bere naše vlastní jistoty, protože nás usvědčuje, že jistoty, na kterých lpíme, jsou jistoty falešné a vratké.
Mám jednoho nevěřícího kamaráda, se kterým se čas od času potkáme. Do kostela nevstoupí ani za nic. Když se ho ptám proč, odpovídá: víš, já jsem příliš hříšný. Proto do kostela jít nemůžu. Ale, člověče, odpovídám mu, já jsem taky příliš hříšný. Ale právě proto do kostela chodím. Lhal bych, kdybych tvrdil, že do kostela chodím vždy s nadšením. Často přicházím i s velkou bázní. Vím, že jsem hříšný a ve společenství Božího lidu přicházím před svatého Boha, který mě bude usvědčovat. Mám obavu, že ten kamarád se právě toho bojí. Bojí se, že by se setkal s mocí, která je silnější než jeho hřích. Bojí se, co by se stalo.
Bojí se taky proto, že nezná Bibli. Kdyby ji četl, tak by věděl, že setkání s Boží mocí, která nám nahání takovou hrůzu, že toto setkání naopak člověka osvobozuje. Proto máme v Bibli i příběh Gedeona. Ten se také vyděsil, upřímně vyděsil, když poznal, že se setkal s Bohem: Běda mi, … vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář! Hospodin jej však uklidnil: pokoj tobě, nezemřeš! Ano, setkání s Bohem, se svatým Bohem, to je svého druhu setkání se smrtí: Ale jak nám ukazuje nejen Gedeon, ale mnohé další postavy v Písmu, je to setkání, které vede k novému a svobodnému životu!
Proto stojí zato ten konflikt našeho usvědčeného lidského nitra unést. Stojí zato nechat Boží moc zasáhnout a očistit naše já. V takto očištěném nitru se pak může usadit Duch svatý, duch Boží, který dává radost a skutečnou moc i smysl našemu lidskému životu. Amen
Pane Ježíši, děkujeme ti, že tvá zvláštní moc nad tímto světem stále trvá. Prosíme pokorně, přicházej k nám mocí svého Ducha svatého a ukazuj nám, že i když nás usvědčuješ z hříchu, pak to děláš proto, abys nám dal něco mnohem cennějšího a trvalejšího než jsou pomíjivé věci,
Čtení: Sd 6,11-24 Poslání: písně: 98, S17, S119, 380, 176, 178, 182, 192, 613, 489