Čtení: Am 7,10-17 | Text: Mt 13,33-35 | Písně: 66, 604, 498, 461, 472, 244, 376, 384 | Pavel Čmelík

Bratři a sestry, milí přátelé!
Dnes se vědomě nebudu striktně držet biblického textu. Text mi slouží jako inspirace pro způsob, druh, formu promlouvání. Podstatou promlouvání v podobenství je, že mluví o něčem jiném a přitom míří na své posluchače. Podobenství je zrcadlem nastaveným posluchačům. Řecky se podobenství řekne parabolé. Tento termín ukazuje, že podobenství není obyčejné zrcadlo, ale parabola, která soustředí pozornost na určitou věc.
Rád bych se dnes o něco podobného pokusil pomocí příběhu sporu jednoho muže, příběhu, do něhož jsem byl před léty tak trochu proti své vůli okolnostmi vtažen v jeho závěru a byl jsem tlačen, abych se vyjádřil, na čí straně stojím. Ten příběh byl pro mě tak nejasný a informace tak protichůdné, že jsem se jím musel zabývat jako detektiv, abych se dopátral podstaty a průběhu všeho, co se odehrálo.
Je to příběh dnes již bývalého bratra ve víře v jednom malém sboru. Tento bratr – říkejme mu bratr X. – do sboru mnoho let nepatřil, ačkoliv v něm jako dítě vyrostl. Hned po sametové revoluci se totiž pustil naplno do podnikání a vypracoval se na solidního podnikatele střední třídy. Není rozhodně chudý, ale ani příliš bohatý. Oženil se s nevěřící dívkou a jen ojediněle se přes své rodiče dostával k věcem víry a do sborového společenství.
Po smrti svého otce však začal vozit svou maminku pravidelně do shromáždění v nedalekém městě. Někdy zůstal s ní v lavici, někdy odešel a vrátil se až po ukončení.
Stalo se, že ve sboru nastalo probuzení a Duch svatý zasáhl i bratra X. s manželkou. Nechali se pokřtít a začali se aktivně účastnit života sboru. Pomohli např. vybavit chválící skupinu kvalitní technikou a nástroji.
Jak se však bratr postupně seznamoval s chodem sboru, zjišťoval, že se tam dějí některé věci, které jako člověk vycvičený podnikatelskou sférou začal shledávat pochybnými nebo přímo špatnými. Týkalo se to především finančních toků ve sboru, které byly jednoduše řečeno neprůhledné. Protože se tento bratr celá léta aktivně zabýval zákony a vyhláškami, které platí pro finanční oblast, viděl také, kde sboru hrozí i reálné nebezpečí obvinění ze špatného nakládání s penězi.
Mluvil o tom několikrát s pokladníkem sboru. Ten některé věci sám věděl, ale vzhledem k tomu, že za dlouhá léta jeho pokladničení ve sboru nedošlo k žádnému průšvihu a že by také náprava některých věcí byla obtížná a některé věci byly ve sboru prostě zaběhnuté, nebyl schopen s výtkami bratra X. něco udělat. Ale odkázal ho na kazatele. Však ten nese hmotnou odpovědnost za sbor.
Bratr X. si tedy domluvil schůzku s kazatelem. Pověděl mu o rozhovoru s pokladníkem sboru i o svých výhradách ke sborovému hospodaření. Kazatel se rovnou přiznal, že těmto věcem nerozumí, ale že pokladník má jeho důvěru a že bratr X. je první za jeho několikaleté působení ve sboru, kdo si na pokladníka ztěžuje. Bratr X. kazatele ujistil, že si nestěžuje na pokladníka sboru, protože ten pouze vykonává to, co je ve sboru nějak nastaveno. Nakonec se tedy dohodli, že bratr sepíše své připomínky a podá je k projednání na staršovstvu.
Bratr X. tedy sepsal na dvě stránky věcí, které zjistil, že nejsou ve sboru v pořádku. Uvedl i odkazy na příslušné paragrafy platných zákonů a vyhlášek. Navrhl i opatření, která by situaci zlepšila. Tento návrh pak dostali všichni starší sboru.
Po čase staršovstvo pozvalo bratra X. k rozhovoru. Nejprve kladně ohodnotili jeho upřímný zájem o sbor a jeho financování. Pak mu ale sdělili, že to, co navrhuje, je zbytečně složité a úřední. Také měli pocit, že do sboru vnáší světské způsoby. Oni jsou přece všichni bratři a sestry a důvěřují si. Bratr X. na to reagoval poukazem, že na církev se vztahují úplně stejné předpisy jako na jiné organizace v zemi a že by právě sbor měl být příkladem dobrého a průhledného hospodaření. Na to mu bratři starší a kazatel vytkli, že je ve sboru teprve chvíli a už se dělá chytrým a že do sboru jenom vnáší neklid a že by měl respektovat starší a zkušenější ve sboru. Bratr X. je naneštěstí vznětlivá povaha a už toho měl dost. Vynadal jim, nazval je finančními ignoranty a analfabety a rozčilen odešel pryč. Představitelé sboru byli z jeho prudké reakce chvíli zaražení. Pak se ale dohodli, že bratr X. má pocuchané nervy a bude potřeba s ním jednat opatrně a trpělivě a taky bude potřeba se za něho modlit. Ovšem tato událost se neutajila a záhy si o ní šuškal celý sbor.
Po nějakém čase bylo výroční členské shromáždění. Ve volné rozpravě vystoupil bratr X. před celým sborem a přednesl mu svá zjištění a návrhy ohledně financí ve sboru. Na to zareagoval kazatel a pak i starší podobným způsobem jako na oné schůzi – že totiž bratr vnáší do sboru světského ducha, že je pyšný a namyšlený a je ve sboru krátkou dobu na to, aby zasahoval do tak podstatných věcí atd. atd. Bratr X. se pokoušel bránit, že mu jde o dobro sboru a o jeho budoucnost, ale byl ujištěn, že staršovstvo má situaci ve sboru pevně v rukou a že by bylo lépe, kdyby do sboru nevnášel svými příspěvky neklid a nepokoj. Debata záhy opět skončila tím, že bratr X. se neudržel a začal na kazatele, starší i členy sboru chrlit nadávky. Nakonec s mocným prásknutím dveřmi odešel ze sálu.
Celé shromáždění strnulo. Těmi dveřmi, které všichni po léta tak opatrně otevírali a zavírali s posvátnou úctou a bázní, těmito dveřmi do svátostného prostoru sboru se nyní někdo opovážil tak neurvale prásknout.
Po chvíli ticha se vzpamatoval kazatel. Poukázal na to, že celé shromáždění bylo svědkem nebratrského chování bratra X. Navrhl, aby na bratra byla uvalena církevní kázeň. Někteří sice nabádali, že by bylo lépe věcně se zabývat bratrovými návrhy. Po bouřlivé debatě však členské shromáždění velkou většinou hlasů schválilo, aby byl bratr X. dán do kázně.
Během dalšího týdne dostal bratr dopis. Dopis se hemžil biblickými verši a odkazy, které zdůrazňovaly, že bratři ve sboru k sobě mají mít úctu, že mají respektovat autority ve sboru atd. Zcela chyběly odkazy na verše, kde se mluví o rozhorlených starozákonních prorocích (viz např. prorok Amos v prvním čtení), nebylo tam nic o „plemenu zmijím" Jana Křtitele ani o samotném Ježíši převracejícím v chrámu stoly penězoměnců. Dopis končil sdělením, že podle paragrafu toho a toho církevních řádů a rozhodnutím členského shromáždění ze dne toho a toho byl bratr X. vzat do církevní kázně, což znamená, že se půl roku nemůže účastnit Večeře Páně.
Bratr X. zareagoval dopisem, ve kterém se nejprve omluvil kazateli, starším i členům sboru za své nevhodné jednání a prosil za odpuštění s poukazem na svou vznětlivou povahu. Nicméně také připojil, že musí nadále trvat na svých návrzích ohledně financování ve sboru.
Brzy na to dostal odpověď, ve které staršovstvo kvitovalo s povděkem, že lituje svého nevhodného chování. Ale dodalo, že zatím nemá jistotu, zda nebude nadále vnášet neklid do sboru a proto na udělené kázni trvá.
Bratr X. celý případ postoupil ústředí církve. To vyslalo do sboru svého zástupce. Ten vyslechl obě strany, bratru X. oznámil, že mnohé sbory v církvi mají financování ještě v horším stavu, tak ať situaci nehrotí a raději respektuje sborové autority. Starším a kazateli doporučil, aby se citlivěji zabývali návrhy členů sboru. A odjel.
Po těchto zkušenostech bratr X. poslal dopis, kterým on i jeho manželka ukončili členství ve sboru i v církvi. Sbor tím přišel o tučné podnikatelské desátky, ale vzhledem k tomu, že v tomto sboru je placení desátků standardem, pokladník si z odchodu bratra X. příliš velké vrásky nedělal. Naopak, většina členů sboru byla ráda, že mají klid od toho nepříjemného cholerického bratra, který do sboru vnášel tolik neklidu.
Možná tušíte, proč vám tady tento příběh povídám. Jak by to asi dopadlo, kdyby se takový bratr ocitl v našem sboru? Chceme-li totiž zažít probuzení ve sboru, chceme-li očekávat příchod nových a aktivních členů sboru, musíme počítat s tím, že se na život sboru budou dívat nezaujatě, přesněji: budou se na nás dívat na základě svých zkušeností a možná tu objeví věci, které nám dosud nevadili a nevadí, ale oni je shledají nedobrými.A možná skrze ně bude k nám mluvit Bůh podobně, jako mluvil ústy proroků (nebo snad ďábel bažící po rozkolu ve společenství?). Budeme ochotni vzít vážně i to, co nám nebude příjemné, co pro nás bude znamenat komplikace? Na tuto otázku si musí odpovědět každý z nás sám. Bůh však stojí při všem, co vede k pravdě a poctivosti. Amen
Pane Ježíši, ty jsi řekl milujte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Pomáhej nám k odvaze být pravdiví jako sbor, i když nás to třeba bude něco stát. Amen
– poslání: 1 Pt 4,7-8

Kategorie: Kázání