Milé sestry, milí bratři, já navážu na příspěvky, které zde zněly.
Já jsem pro změnu formy současných bohoslužeb a obohacování našich bohoslužeb o prvky, které doposud na nich nejsou. A pokud tento přístup není možný, tak jsem pro druhé bohoslužby. Mám dva hlavní důvody, které za chvilku vysvětlím.
Nerad bych, aby se změny dopoledních bohoslužeb děly ve sboru na sílu, aby to někomu ublížilo, nebo aby to bylo mu to překážkou pro pravidelné chození na bohoslužby. A ani nechci nikomu měnit způsob vyjadřování jeho zbožnosti, který jej oslovuje a je to v pořádku.
Ale pokud slyším hlasy v našem jejíž, tón je veden ve stylu, že změny jen přes naše mrtvoly, a za každou cenu si držme naši tradici víry, pak je mi jasné, že nemá smysl a ani nechci měnit zásadním způsobem současný styl dopoledních bohoslužeb.
Jako první důvod pro změnu bohoslužeb vnímám, že sborem zaznívá hodně hlasů, které se necítí být oslovováni současnou formou bohoslužeb, momentálně strádají a současná forma je jim spíše na překážku.
Nemyslím si, že ti lidé jsou špatní, a že je chyba na jejich straně. Nejsme všichni stejní, a každému z nás se Bůh dává poznávat specifickým a jedinečným způsobem. A každého oslovuje jaksi něco jiného.
Uvědomme si, že naše bohoslužby jsou silně zaměřeny na intelekt účastníka a například emoční stránka se zde neřeší.
Tak proč by jsem se měli jako sbor rvát všechny do jednoho pytle a všem cpát jedinou formu, kterou chceme vyznávat? Ano můžeme říci těm lidem, kteří to vidí jinak, že chyba je na jejich straně a že mají změnit denominaci, ale to nevnímám jako řešení a velmi by mě mrzelo, kdyby tito lidé odešli.
Druhý důvodem pro změnu je svět kolem nás. Ať se nám to líbí nebo ne, společnost kolem nás změnila. A to tak, že jsou pro ní důležité úplně jiné hodnoty než pro církev a církev odsunala na svůj okraj. Ptám se proč? Proč nejsou naše hodnoty víry aktraktivní pro dnešní svět? Proč nikoho nazajímá živý milující Bůh?
Je to protože naše společnost je bezduchá, zkažená pokleslou morálkou, honící se za výdobytky dnešní doby? A my jsme tady v tom kostele "ti svatí", kteří nutně musí být na okraji a musí jimi být opovrhováno? Myslím si, že to to pseudoobraz.
Proč nejsme schopní prezentovat a předávat naše křesťanské hodnoty? Proč lidé když mají problémy, nejdou nikdy do církve? Proč je nezajímává naše víra pro vnější svět? Proč si lidé vybaví při slovu církev slovo prachy ?
Není toto právě i důsledek naší neochoty sdílet evangelium a neochoty promýšlet naši víru a způsob jakým ji prezentujeme?
Dnes lidé obecně hledají hodnoty na kterých by svůj život stavěli. A hledají všude možně. Proto je dnes zájem o východní náboženství, spiritismus, okultismus, alternativní náboženství a metody. A tento trend se projevuje čím dál více v nastupující mladé generaci, která nám třeba navštěvuje třeba Fusion.
Proto zdůrazňuji potřebu změny, protože naše setkávání, naše bohoslužby neosloví slovu mluvou formou zvenku příchozího. Nechci říkat, že je zde Bůh méně přítomen, nebo že tady není, v to nevěřím. Spíš to vnímám tak, že naše tradiční jazyk víry není jazykem lidí z venku. Tolik k formě
Mnohokrát zde zaznělo, že druhé bohoslužby jsou štěpením sboru. My všichni Víme že sbor má být ve víře jednotný, a že je to i jedna z charakteristik zdravého sboru.
Ale když se podívám nekriticky a nezaujatě na naše společenství, tak musím se smutkem v srdci říci, že naše sborová jednota nese obrovské trhliny. Je zde spousty rozbitých vztahů a dokonce i rodin. Lidé se nenávidi, nejsou schopní si odpustit, vyjít vstříc. Raději prosazujeme vlastní zájmy a nakonec nám lidé odcházejí z různých důvodů ze sboru.
To že se sejdeme jednou za týden na hodinu společného času nepovažuji za charakteristiku jednoty sboru. Je zde cosi shnilého v našem sboru vsetínském. Kořen tohoto problému vidím v našich tvrdých srdcích a v nepokoře před Bohem
Bratři a sestry, tímto nás všechny chci vyzvat k pokání. K velkému pokání z našich vztahů ve sboru. Poďme to překládat Bohu.
