A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
1. Korintským 15, 21-22
Už druhé postní období jsme ovlivňováni informacemi o válečných obětech a hned nato se přidaly zprávy o desetitisících zahynulých během zemětřesení na Středním východě.
Naše společnost, která sama sebe vnímá jako zesvětštělou, jež se snaží žít bez myšlenky na Boha, najednou užívá pojem, který náleží do náboženské oblasti. Používat běžné „nenáboženské“ termíny se nedaří. Rozumně nevysvětlí události, jichž jsme svědky.
Nám se při slově oběť hned vybaví izraelská bohoslužba kolem stánku úmluvy nebo později v Jeruzalémě v chrámu. Oběti se zde konaly pravidelně. Jednou do roku vstupoval velekněz do svatyně svatých, aby za všechen lid obětoval Hospodinu oběť smíření.
Evangelium ztotožnilo beránka, který byl obětován Izraelci před vyvedením z otroctví, s Ježíšem Nazaretským. Prolitá krev znamenala svobodu a začátek nové cesty. Už prorocká zvěst naznačovala, že budoucí Mesiáš lidu Staré smlouvy se nebude podobat králi, který zasáhne s vojenskou mocí. Neobnoví království Davidovo násilím, jak si mnozí představovali. Naopak jeho role bude podobná obětovanému beránkovi.
Na toto poselství evangelium navazuje. Otázkou však zůstává, zda zpráva o beránku Božím je kladně přijímána v našem prostředí. Setkává se s ozvěnou? Potřebuje dnešní člověk někoho, kdo by mu pomohl v krajní nouzi? Chytí se podané ruky, když je na dně. A může být jeho vzorem ten, kdo vlastně přišel o svůj život? Neuráží ho už představa, že by sám nestačil na svá selhání? Mnozí si dnes navykli ztotožňovat jakoukoli pomoc a záchranu s mimořádnou sociální dávkou. Jako by se vše dalo měřit penězi. Jenže čisté svědomí se koupit nedá, i když se o to někteří pokoušejí. Jinak sebevědomý člověk hrdě prohlásí, že je pánem svého osudu. Život je boj, silnější vyhrává, slabší mají smůlu. Každý přece bojuje jen za sebe.
Vážnější myslitelé poukazují na to, že vedle kladných projevů života – jako jsou
některé vlastnosti člověka: obětavost, solidarita, trpělivost…, nebo organizované činnosti ve společnosti: dobrovolnictví, sociální a zdravotní služba, se setkáváme i s projevy zápornými. Je jich dost. A zase to jsou na jedné straně ty, které se vážou na jednotlivé osoby, či celou společnost: od zloby, nenávisti, po rozbroje a války. Každý si může další doplnit. Na počátku myšlení víry se objevuje otázka: odkud pochází zlo v našem životě. Kde je jeho zdroj? Vždyť na počátku bylo Boží dílo dobré. Lidem chybí vzdělání, záporné jevy budou mizet, když všem bude dopřáno chodit do škol, předpokládal J. A. Komenský. To byl motiv jeho pedagogických plánů, které měly přinést i obnovu celé světové společnosti. Jenže mnoho válečných zločinců v minulosti i přítomnosti má diplomy z vysokých škol. V nedostatku vzdělání zdroj zla, zdá se, není.
Sami jsme zažili pokus vyloučit zlo ze společnosti pomocí odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Jak to dopadlo, víme. Jistě se časem objeví i další řešení…
V biblickém poselství je zlo v našem životě ve všech jeho projevech spojeno s hříchem.
Kdybychom to vyjádřili pomocí symbolu zlomku – v čitateli by byl konkrétní projev (nenávist, spory, válka…) a ve jmenovateli hřích jako společný rys. Hřích jako ztráta směru cesty a cíle života.
Je zajímavé, že v řeči současného člověka se toto slovo prakticky nevyskytuje. S tím pojmem si většina lidí neví rady. Snad ještě v lidovém podání figuruje hřích jako označení zvráceného vztahu mezi mužem a ženou. Jenže to je velké zúžení. Beránek Boží vzal na sebe naše selhání, pády a prohry, ale také nemoci a slabosti. Během své pozemské cesty uzdravoval z nemocí, které jeho současníci vnímali jako tresty za hříchy rodičů, překonával postižení, jež člověka vylučovalo ze společenství lidu Staré smlouvy.
Obětoval se, zemřel s nimi na kříži. Očištění, odpuštění vin, přemožení hříchu je spojeno s osobou Beránka.
Zatímco prolitá krev oběti před vyjitím z otroctví znamenala záchranu pro Izrael, oběť Krista je záchranou pro celý svět. Není úzce vymezena. Týká se všech. Svou krví Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras (Zj 5, 9). Nemůžeme si přivlastnit jeho oběť jen pro sebe.
Evangelia, jak je známe, dostala konečnou podobu po Velikonocích, kdy se Kristovi stoupenci setkali se Vzkříšeným Pánem a poznali v něm obětovaného Beránka Božího. Od vítězného konce vnímali začátky své společné cesty. Po Kristově vítězství má smysl postavit se proti všem projevům, které dosud náleží k tomu starému věku, jež patří pod jmenovatele hříchu, i když to může být spojeno se ztrátou a jeví se jako újma.
Příběh Ježíše, Beránka Božího, neskončil smrtí. Obětovaný z moci Boží vstal a žije. Boží lid nové smlouvy prochází dějinami a poselstvím o nové cestě, o pouti, která má svůj smysl a cíl.
Druhého dne spatřil Ježíše, jak jde k němu a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1, 29
Miloslav Gregar
* Vzhledem k tomu, že potraviny je třeba nakoupit a předem připravit, je nutné se na toto setkání přihlásit!
Srdečně vás zdravíme a přejeme požehnané velikonoční svátky a (pokud možno) pokojné dny. Za staršovstvo Horního sboru ČCE na Vsetíně
Otakar Mikoláš (farář) a Daniel Fojtů (kurátor)
Při účasti na bohoslužbách se setkáváme nejen s Hospodinem, ale také se sebou navzájem. Mnozí z nás mají ve sboru druhou rodinu. Proto se také rádi vídáme i při jiných příležitostech než jen při bohoslužbách. Je to příležitost po povídat si, zasmát se, zahrát si…
Na těchto setkáních se lépe poznáváme, dozvídáme se, co nás těší či trápí, dostáváme podněty, abychom mysleli na naše sestry a bratry ve sboru.
Stojí, zato zúčastnit se těchto setkání, srdečně Vás zveme.
- 14. 5. sborová neděle s obědem, host Mikuláš Vymětal (farář ČCE pro menšiny)
- 21. 5. odpoledne pro starší a nemocné členy sboru
- 2. 6. noc kostelů grilování, hudební program
- 16. – 21. 7. malý tábor Nivka
- 27. 8. sborová neděle s obědem a hrami
- 3. 9. instalace nového faráře Miroslava Eštoka
Sborový dopis pro Velikonoce 2023 ke stažení ZDE