Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.
(Lukášovo evangelium, 2. kap. Evang. zpěvník 299)
Je to opravdu pozoruhodná věc, která se tenkrát stala – a kterou my si každoročně o Vánocích připomínáme a slavíme. – Narodil se vám Spasitel! Bůh sám si vzal na starost, aby se toto poselství mezi lidi dostalo. Ale jaké si vybral posly! Byli to hlídači stád na noční směně. – Nemohli spát, i když by jistě chtěli. – Místo střechy nad hlavou mají jen hvězdné nebe a noční chlad. Nic přitažlivého na jejich situaci není. – Však to nejlépe vědí všichni, kteří v noci také spát nemohou.
Svět ve tmách chodil, zpíváme. – Pastýři uprostřed noci jsou kouskem toho světa ve tmách. Nedočkavě vyhlížejí svítání, ale to je ještě daleko. A dole pod kopci spí město Betlém. Také k tomu světu ve tmách patří. Kdo by myslel na pastýře? – Kdo je zvyklý na teplou postel, nerozumí těm pod širým nebem. – Bůh jde za těmi, na které temnota doléhá nejvíc. Ti se s ním mají setkat první.
… sláva Páně se rozzářila kolem nich. – Najednou je tu světla až příliš – tolik záře uprostřed noci vychází jen od Boha. To Bůh sám si nás našel!
Zmocnila se jich veliká bázeň. – Vylekalo je to. – Nepočítali s něčím takovým. Bůh že navštívil svůj lid? – To je snad minulost. Kdysi pastýř David pásl také nad Betlémem – o něm se to vypravuje, že na něm spočinul Duch Hospodinův. – Ale my? – Jak se Boží sláva srovná s obyčejným životem prostých a také jistě drsných pastýřů? – Kdo před Bohem obstojí?
Nebojte se, řekl jim anděl – a začal Božím slovem proměňovat strach
v radost. – To je zvláštní schopnost Božího slova. – Kdo mu věří, toho strach mizí. – Spasitele, který se vám dnes dole v Betlémě narodil, najdete podle jeslí a plínek. Spasitel je chudé novorozeně! – Ale pak není třeba se bát! – Bojíme se císaře Augusta a Heroda a jejich vojáků. Ti nahánějí svou mocí hrůzu. – Ale nemluvňátka v jeslích se bát nemusíme.
A k tomu slyšíme: … pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení! Opravdu zvláštní zalíbení má Bůh v lidech – jako byli pastýři či spáči v Betlémě, kteří nebyli ochotni dát nocleh poutníkům. – V těch má Bůh zalíbení? Ano, je tomu tak a to až dodnes. Bůh přeje lidem na zemi pokoj! A kvůli nám, lidem, dal svému Synu narodit se do jeslí.
Andělé odešli do nebe. – Strach pastýřů vystřídalo odhodlání, odvaha víry. – Řekli si: Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo. I my jsme zváni dojít až tam – k tomuto cíli. Víra má svůj cíl. Bývá přirovnávána k putování. Biblickému člověku je to blízké. Putování s cílem setkat se s Bohem.
Pojďme až do Betléma… Tak se můžeme i my povzbuzovat navzájem jako ti pastýři.– Protože i my chceme být u toho, co se stalo slavného. Co Bůh pro tento svět učinil. Ne korunovace nového císaře. Ne jednotlivá vítězství mocností a slavných vojevůdců. Na většinu se zapomnělo… Ale Kristus Pán, který přišel na svět v jeslích, zapomenut není – a jeho příchod slavíme i po 2000 letech.
Ale ve srovnání se současnými vánoci – to narozené dítě v jeslích je tak prosté. Není na něm ani troška lesku a slávy, která by zaujala na delší dobu. – Vždyť chudých rodin s novorozeňaty je na světě bezpočet! Na prostotu chrámů si potrpěla reformovaná církev, jejímiž my jsme potomky. – Nic vnějšího neoslňuje a nezakrývá to podstatné: Bůh se stal člověkem – a dává o tom vypravovat.
Evangelista Lukáš nás nutí dívat se a poslouchat, jak se střídá lesk
a bída, sláva a ponížení. Nebeská sláva i pozemská bída lidského narození, ten protiklad se nedá přehlédnout. Ježíš na sobě ponese obojí. Dnešní bídu světa i budoucí slávu. – Jsou tu chudí pastýři i andělské Gloria. Vánoční dění se potkává s velikonočním. – Dřevěné jesle a dřevo kříže jako součást Ježíšova života. – Ale potom andělské zjevení ženám u prázdného hrobu a sláva Vzkříšeného o velikonoční neděli! – To patří přece k sobě. Tak jsme jej – Krista, Spasitele – poznali. – Jemu jsme uvěřili.
Brzy budeme stát u jeho stolu. – Zvnějšku viděno je chléb a trocha vína docela skromnou křesťanskou hostinou. Doma máme víc a větší pochoutky. – A přece se shodneme, že jenom tuto hostinu považujeme za ochutnávku té nebeské. – A jen po ní v nás zůstává radost veliká, která se stala pro všechen lid! Amen.
Modlitba. Svěřme se v tichosti Pánu – ať jeho Slovo koná, co už započalo.
Narozený Králi, Ježíši Kriste – ústrky a nedostatek, kterými ty jsi trpěl, usvědčují nás, kteří žijeme v nadbytku. – Tvá vstřícnost vůči těm nejchudším usvědčuje nás z nedostatku milosrdenství. – Tvá ochota odpouštět hříšným usvědčuje nás, kteří často odpuštění zadržujeme. To ti vyznáváme a toho litujeme. Mnoho zůstalo nevysloveno. – Ty však do našich srdcí vidíš a zveš nás k pokání. – Prosíme tě, zachraň nás i naše bližní, vysvoboď nás od zlého. – Přijmi naši prosbu, kterou vyslovujeme každý osobně: Kriste, smiluj se nade mnou hříšným. Amen
Sborový dopis pro Vánoce 2020 ke stažení ZDE
