To je název letošní víkendovky. Společné pro růždecký a vsetínský Horní sbor. Konala se, ve dnech 26. 1–28. 1. 2018, na chatě „Celnice“v Kychové.
Byl jsem tam již podruhé. A bylo to úžasné! Díky Pepovi Bartoňovi, jeho rodině a také Markovi Fojtů, kteří celou akci zaštiťovali. Starali se o program, ubytování i kuchyni.
Kdysi, před více než třiceti léty, jsem jako mladý přišel do křesťanské mládeže a jen jsem tiše záviděl. Jak se tito mí vrstevníci, uměli bavit, zpívat, diskutovat a připravovat si společně programy pro své schůzky. Proč jen nejsem jako oni? To bylo to, co se mi tehdy honilo hlavou.
Ale oni mne rychle přijali za svého a já jsem vděčně zdomácněl. Jen ty společné zážitky z táborů a víkendovek mi pořád scházely…
Dnes jsem o několik desítek let starší.
Vlasy mi šediví, jsem již dědečkem, sil ubývá. A přece se mi plní dávná mládežnická přání. To díky aktivním lidem jako je Pepa a Marek, organizátorům jmenovaným v úvodu tohoto příspěvku, mohu zažívat nádherné chvíle, uprostřed milých lidí. Trávíme společný čas odpočinku, zábavy, her a jídla.
Někdo řekne: „No a co je na tom?“. Asi opravdu nic moc světoborného. Ano. Pravda. Záleží na úhlu pohledu. Co je na tom? Jíst a bavit se, být spolu,…. To umí dnes každý. Ale opravdu to umí každý?
Zdůraznil bych slovo „dnes“, kdy lidé neustále koukají do svítících monitorů svých počítačů a mobilů. Surfují na netu a facebooku, sdílejí se, lajkují, hejtují… Sice spolu, ale mimo reálný svět. Fyzicky už spolu být neumí.
Ale my jsme si to užili ve vrchovaté míře. A reálně. Nevím jak ostatní, ale já, moje žena Majka a syn Martin bezpochyby.
Chybu udělal každý kdo se nepřihlásil. Vařili jsme si kafe, besedovali, hráli hry, šli na výlet.
Doma by člověk nemohl zahálet. Nedalo by mu to. Vždyť je pořád tolik potřebných věcí které nesnesou odkladu. Ale na chatě v Kychové (byť jen kousíček od domova) už člověk nemůže dělat nic jiného než si užívat. Všechno ostatní počká…musí počkat. Jsem mimo domov, uprostřed přátel a nemohu než se oddat odpočinku a zábavě. A v tom spočívá kouzlo dovolené. Nebo alespoň kouzlo volného víkendu.
Nelze také nevzpomenout společnou nedělní návštěvu bohoslužeb na Huslenkách, vedeným br. farářem Palánem. I po roce si pamatuji o čem kázal.
Milý čtenáři. Zamysli se a připusť si! Na co v životě nejvíce vzpomínáš? Na nekonečnou řadu všedních dní naplněných povinnostmi a prací? Na splněné úkoly, uklizený byt, vyžehlené prádlo, na dny práce plynoucí jeden za druhým… Nebo na krátké okamžiky odpočinku, sdílení se a radosti uprostřed svých blízkých? Ne. Nemusíš říkat nic. Vím..
A také i my účastníci víkendovky v Kychové víme své. S trochou nadsázky se dá říci, že 360 dní povinností a práce vyváží 5 dní odpočinku a zábavy s přáteli. Doufám, že se příště přihlásíš i ty. A nebudeš litovat!!!
