Je to v pravdě těžká zvěst, protože vždycky znovu bortí každou naši únikovou cestu k záchraně, ať už je to humanizace světa, zušlechtění kráou či okouzlení uměním. V zástupu kolem kříže nám dává rozpoznat naši vlastní tvář, vlastní vinu a začleněnost do golgotského davu, vzdor vší časové vzdálenosti. Odsud nevede jiná cesta ke skutečné záchraně našeho lidství, než Ukřižovaný, který zemřel zástupně za nás a byl vzkříšen, aby žil pro nás. Jistě je to rozumem zcela nepochopitelné a začneme-li s "logickým" vysvětlováním, spolehlivě se do toho zapleteme, aniž bychom byť jen o píď postoupili k jádru věci. Bude jen čestné a pravdivé, přiznáme-li, že vysvětlit nedovedeme téměř nic, ba že si sami nevíme rady s tím, co starý učitel církve vyjádřil otázkou "Cur Deus homo?" Proč se Bůh stal člověkem…
Úryvek z knihy L. Rejchrta: Na úpatí hory (kniha je k zapůjčení ve sborové knihovně)
