Krošenkové postřehy.
Ve dnech 25.-28.10. se konala akce mládeže Horního sboru na „Krošenku".
Ti co chodí pravidelně do kostela, to mohli také zaznamenat na konci bohoslužeb kde přítomným Staňa Mikulík představil nové vedení mládeže.
Já jsem měl to štěstí, že jsem s mladými mohl strávit páteční večer. Tématem celého setkání bylo heslo řádu Benediktínů znějící : MODLI SE A PRACUJ.
My malinko starší míváme někdy mylný dojem (velmi zjednodušeně řečeno), že mládež se chce jen bavit a nic nedělat.
Už volba zmíněného tématu však svědčí o skutečnosti, že naši mladí nejsou malými dětmi, ale dospělými a přemýšlivými lidmi. A podobným rychlým soudem bychom jim křivdili. Přitom chvíle v jejich kruhu Vás mohou osvěžit i obohatit. Nemohu zapomenout, že sám vděčím podobnému kroužku mladých za zprostředkování evangelia. A právě mladí křesťané to byli, co mě kdysi nadchli pro vykročení na cestu víry.
Zaznamenáme-li někdy závan neporozumění mezi mladšími a těmi dříve narozenými, mluvíme o tzv. mezigeneračním nepochopení. Mladí plni životního elánu a dychtící po prožitcích a vanutí čerstvého povětří nerozumí těm starším, usedlejším a životem unavenějším bratřím a sestrám, kterým se onen obrazný průvan nelíbí, vyrušuje je ze zaběhaných kolejí a tak těžko hledají pochopení pro mladistvý temperament. Vidí svět spíše skrze práci a povinnosti i jistoty tradic(obecně). Kdo to rozsoudí ? Zajisté nikdo. Ani jeden přístup totiž není špatný a souvisí s daným obdobím lidského života.
Je odvěkou pravdou, že k mládí vždy patřila snaha o průkopnictví, dále průbojnost a energie i když s rizikem chyb či šlápnutí vedle. Ti starší a zkušení životem, zase dobře vědí, že nic není jen černobílé a dodržování určitých tradic je pramenem jistoty proti nežádoucím deformacím. Já osobně, možná protože jsem věkově někde uprostřed bujarého mládí a rozvážného stáří, si myslím, že jediná cesta ke vzájemnému pochopení a zdravému soužití, vede skrz oboustrannou snahu komunikovat, navzájem si naslouchat i spolupracovat.
I sborový život bude bohatější když mladí budou mít ve starších dostatek příkladů a zdroj životních zkušeností a ti starší zase v mladých oporu, pomoc, obohacení a radost z dozrávající generace, která tak nebo tak postupně převezme sborovou práci.
A co mě vedlo k tomuto zamyšlení ? Nádherný prožitek ze setkání právě s našimi mladými. Mluvili jsme o životě i víře a oni mne svým pozorným nasloucháním i upřímnými a hloubavými otázkami přesvědčili, že Pán Bůh své dílo neopouští.
Ano bavili se, ale obětovali i kus práce s palivovým dřívím a k přípravě programu i celkového zajištění pobytu všech zúčastněných. Pracovali a modlili se.
Díky Bohu za ně a díky všem.
Ivan Vodák.
