No otázka je, jak jsme se tam vlastně dostali, když byl plán letět na exotickou dovolenou do Antananariva? Zpočátku to vypadalo hrozivě – pršelo, jen se lilo. Někteří se báli, že snad ani neodletíme. Ale začátek cesty byl ještě v pohodě. Všichni jsme nasedli, letušky obsluhovaly a bavily pasažéry, cesta krásně ubíhala. Pak nás čekal přestupní bod – Huslenky. Mraky na obloze nevěstily nic dobrého a letadlo na travnaté rozjezdové dráze vypadalo velmi křehce. Všichni jsme do něj nasedli (raději vybaveni záchrannými vestami i padáky) a doufali, že nás bezpečně dopraví do cíle naší cesty. Ale ouha. Brzy po startu pilot zahlásil – evakuace, vyskakujte, selhal motor. Z letadla se valil dým, děti i vedoucí to jen bezmocně zpovzdálí pozorovali. No a tak jsme dopadli do džungle a nezbývalo nám nic jiného, než zkusit přežít, najít trosky letadla a dát to nějak do kupy, ať se můžeme vrátit domů.

Všechny hry, které jsme hráli byly inspirovány životem v džungli – jak přežít? co jíst? jak rozdělat oheň? Honili jsme Tarzana. Byly tam piraně a diamantová řeka; zkoušky odvahy. Za body získané za hry a bobříky jsme večer nakupovali dílky slepé mapy – bylo potřeba objevit díly letadla, drátky a palivo, abychom na konci tábora měli vše a opravili havarovaný stroj. To se nám povedlo a mohli jsme odletět.

Plnili jsme bobříky, za které jsme získávali peříčka pro papouška. Ráno se největší otužilci chladili v potoce nebo v bazénu, vyráběli jsme si trička, vrčící dřívka a střílečku. Vyšli jsme na Papajské sedlo – cestou nám střídavě pršelo – ale co se dá jiného čekat v džungli?? Někteří odvážní vyzkoušeli spaní venku.

Velkým zážitkem pro nás byla hra, kdy jsme museli vytahovat skleněnky z nádob naplněných různými „nepříjemnostmi“ – cvrčci, kopřivy, slimáci, červi; nebo ochutnat něco, co vypadalo jako rybí/žabí vajíčka. Také jak jsme se museli plazit nízko při zemi, pod nastraženými kopřivami, a pak taky blátem – to bylo dost drsné. Ale taková je už džungle. S nikým se nemazlí… Letošní vodní dovádění mělo vůni mýdla – klouzali jsme se a vytlačovali z veliké igelitové kluzké plochy. (Aspoň na chvíli jsme byli čistí.)

Biblický program pro nás připravil pan farář Pavel – poutavě nám vyprávěl o zvířatech v Bibli. Zaujal vyprávěním o „plejtvákovi“ (velké rybě), o holubici, býku a o ovečce. Naučili jsme se některé nové písně, ale staré osvědčené jsme stejně chtěli zpívat každý den.

A kdo se o nás na táboře staral? Skupinkoví vedoucí – Monika Bambuchová, Daniela Matějová, Pavel Polášek/Petra Matějová a Luky Kostka. Sporťáci/programoví vedoucí – Magda Kotrlová, Petra Matějová, Miluška Mikulenčáková a Tom. Radka Bělíčková bděla nad naším zdravím. Břicha nám plnil Marek Fojtů. A všechny nás kočírovala Zdeňka.

Letos jsme pojmenovávali skupinky po zvířatech. Každá skupinka měla svoji barvu a vymyslela si svůj pokřik.

Aligátoři – Aligátoři jsou lstiví, tiší, klidní a též milí. Máme rádi ovce, lamy a tábor vyhrajeme sami. Avšak se rádi podělíme, když s červenou zvítězíme.

Tygři – Všude stromy, džungle velká, hodně místa pro člověka. Liány a opice, my jsme skvělá šestice. Líbí se nám velmi kočkovité šelmy. Geparda máme strašně rádi, budeme s ním kamarádi. Bydlí tu i mravenci, jsou to vážně šílenci. My jsme tygři, jsme tu doma, už nám docházejí slova. Tygři do toho! Waaauuu!

Atta cephalotes (co to je? Mravenci střihači) – My jsme mravenci, mimo civilizaci. V džungli přežíváme tím, že listy stříháme. Nebojíme se pum a tygrů, postavíme si tu iglú. I když se nám rozpustí, opravíme ho z listí. Vítězství je naše a hroby jsou zas vaše.

Kobry – My jsme kobry z džungle, vyhrávat nám půjde. Do boje jdem s hrdostí a jdeme si pro vítězství. Trosky z letadla skládáme, i když to lehké nemáme. Zdoláme všechny překážky, nepřijímáme urážky. Oranžová – barva naše, nejsme z krupicové kaše. Patříme k elitě, neschováváme se v ulitě. Zazvonil zvonec a pokřiku je konec.

V téhle džungli, té husté džungli, nesmíme ztratit směr.

Z téhle džungle, té zrádné džungle, my dostanem se ven. Áůůůů úamamamaéó, Áůůůů úamamamaéó.

Nespi hochu a pospěš trochu, vždyť lev dnes v noci spí.

Děvče spěchej a vést se nechej, ten lev snad někde spí. Áůůůů úamamamaéó, Áůůůů úamamamaéó.

Naše letošní hymna byla na nápěv písně z pohádky Lví král

Z předtáborové komunikace s rodiči:

„Ahoj. Petr otevřel dopis s letenkou a je úplně natěšený, že fakt poletí letadlem do džungle. Necháváme ho v tom, ale už se ptal, jestli je na Vsetíně letiště. Tak jsem říkal, že menší letadla můžou startovat i z louky. Taky chtěl znát význam slova exotická destinace, tak jsem mu to popsal přes palmy a moře… No, budete mít co dělat, naplnit všechna očekávání.“

Komunikace pokračovala:

„Další z dnešních hlubokých úvah nad exotickou destinací/džunglí:
– mami, já vůbec nevím, jak tam bude, co si mám vzít na sebe a tak…
– mami, bylas někdy na táboře, kde jste letěli letadlem?
– mami, děkuji ti, že jste mi to dovolili a umožnili
– mami, můžou tam být sloni, hadi a tygři?
– mami, jak dlouho znáš Zdeňku? Bylas s ní někdy na táboře?“

Toš tak to byl náš letošní TÁBOR 2021 v Kýchové

Kategorie: Tábor