Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“(Evangelium podle sepsání Matouše 28,5-10)
Milé sestry a milí bratři!
Blíží se Velikonoce. Dny se krátí, noci prodlužují, světla ubývá. Listí zlátne, padá, krajina se chystá ke spánku. Ptáci odletěli do teplých krajin, stříbrné pavučiny babího léta střídá poletující sníh. V ulicích přibývá kulichů a šál. Lavičky v parcích osiřely …
Co to? Nezařádil si tu nějaký tiskový šotek? Nespletli se a nedali do velikonočního dopisu povídání z podzimního dopisu? Ne. To byl jen popis velikonočního času na jižní polokouli. Zatímco u nás všechno rozkvétá a bují do zelena, na opačném konci světa udeřil podzim. Pro nás jsou Velikonoce svátky jara, probouzení nového života. Proto snad i ta vejce, kraslice, králíčci a jehňátka. Ale kdybychom odletěli slavit Velikonoce do Sydney nebo do Buenos Aires, byly by to jiné Velikonoce. Nám příroda okolo trochu pomáhá prožít, co se křesťanovi prožít patří. Dar nového začátku. Naděje. Vzkříšení z mrtvých. Ale na jižní polokouli musí stačit pouhá zvěst evangelia. Musí se probojovat podzimem!
Když šly ženy pomazat mrtvého Pána, asi se nerozhlížely se zalíbením, jak je pěkné ráno. Byly smutné. Cítily strašnou bolest v srdci. Boží posel je vyděsil, bály se. I když je slovem potěšil, cítily dál strach. A Ježíš jim řekl: „Nebojte se!“ To jsou Velikonoce. Vzkříšení našeho Pána přemáhá náš strach a beznaděj. Jakoukoli tmu.
Pokud máte nějakou bolest, smutek, trápení, nezoufejte. Přijměte tíživou okolnost jako příležitost zřetelněji si uvědomit, že Velikonoce se musí prosadit i skrze soumrak a chlad. Jako na jižní polokouli. I v Sydney a Buenos Aires se křesťané radují ze vzkříšení. Taková radost bez dopomoci jara může být pevnější. Náš Pán přemohl hřích a smrt.
Radujme se.
Zveme Vás k velikonočním bohoslužbám, při nichž máme příležitost prožít obnovu naší víry a naděje, navzdory všemu, z čeho máme obavy a co nás tíží.
Vstoupili jsme už do druhého coronavirového „postu“. Chybí nám společenství, zpívání, společné modlitby, rozhovory po bohoslužbách. Najednou se to, co bylo tak dlouho samozřejmé, stalo velmi vzácným. Počty nakažených spíše stoupají, než klesají. Nechceme rozhodně přispívat k šíření infekce ani způsobovat zátěž nemocnicím.
Bohoslužby budeme proto nadále především vysílat on-line, distribuovat mimořádné listy kázání. Zároveň je samozřejmě možné se vší obezřetností do shromáždění přijít (s rouškou či respirátorem).
Při bohoslužbách můžeme naplnit 10 % kapacity kostela. – Sledujte také webové stránky našeho sboru (www.hornisbor.cz), kde budou napsány aktuální informace, případně změny oproti těmto dnům.
Sborový dopis pro Velikonoce 2021 ke stažení ZDE
