obrazek - Zpráva za Fusion

Zhodnocení skoro roční práce ve fusionu jako hlavní vedoucí – Pavel Kotrla:

Na začátku školního roku 2014/2015 jsem měl vcelku naivní představu, že se mi podaří některé nové věci ve fusionu rozjet – zejména hlubší duchovní práci s děckama, navázání kontaktu s rodiči fusioňáků, větší propojení fusionu a sboru a propojení fusionu s mládeží. Nakonec i kvůli občasným neshodám v týmu vedoucích (neshody ve vizi a poslání fusionu a v některých organizačních věcech) a zmenšení počtu aktivních vedoucích (i aktivních křesťanů) ve fusionu se nám nakonec podařilo tuto aktivitu jenom udržet. Nepodařilo se přidat Fusionu nějakou „přidanou“ hodnotu. Posunout fusion dál, využít jeho potenciál, který má. Podařilo se udržet jenom běh fusionu – zkoušky, koncerty, víkendovky a akce. Za což Bohu i vedoucím, kteří fusion dělají díky!

 

Pravdou je, že se některé nové věci podařily – rozjela se více kapela (začala být více organizovanější a s děckama se navázaly hlubší vztahy) za to patří dík Martinu Kneblovi. Rozjely se diskuzní skupinky po zamyšleních, na které děcka začaly se zájmem a velice pozitivně reagovat. Ale hlavně jsme neskončili a fusion nemuseli prozatím rozpustit. Za to patří dík všem vedoucím a hlavně Magdě Nedbalové a Evě Křupkové, které i přes svůj věk, zkušenosti a školní povinnosti zastaly stránku vedení a dirigování sboru. Ale jak jsem říkal na začátku – spoustu věcí, které jsem si představoval, že jako fusion rozjedeme, se nepodařilo. Přemýšlím, čím to je – buď jsem špatný pracovník, nebo špatný vedoucí týmu, nebo mě zabralo více času, než by mělo, učení se nových věcí a pronikání do toho, jak fusion v našem sboru vůbec funguje. Nebo jsme slabý tým a na některé věci už nemáme prostě kapacitu (zas nemůžeme dělat všechno). Nebo potřebujeme větší duchovní a organizační pomoc ze strany staršovstva a členů sboru (té materiální pomoci je dost). Nevím…

 

Sám nad těmi věcmi teď přemýšlím. Této situaci nenahrává ani fakt, že od příštího roku zatím nemáme domluveného vedoucího a hlavního dirigenta pěveckého sboru (pořád chceme jako vedoucí fusionu udělat maximum, abychom ho našli). Nabízí se otázka, jestli vůbec s fusionem po prázdninách pokračovat, když by se tento vedoucí nenašel? Tato otázka napadá i samotné vedoucí fusionu. Vypadá to, že to hudebně nezvládneme a pro Magdu Nedbalovou, která bude maturovat, by to bylo hodně náročné. Je potřeba, aby se na dirigování sboru střídalo více lidí. Pravdou je, že tento půl rok už vlastně taky personálně přežíváme a díky některým aktivním a nadšeným nevěřícím děckám z fusionu můžeme dirigovat pěvecký sbor a realizovat některé workshopy. Díky jim za to!

 

Když to shrnu, tak fusion je organizačně a personálně náročná aktivita. Je to aktivita, která vyžaduje velké zapojení členů sboru. Hlavně taky proto, aby děcka mohly poznat co nejvíce křesťanů a navázat s nimi vztahy.

 

Tato aktivita je náročná na peníze a i na hudební stránku (i když to nejsou dle mého názoru nejnáročnější věci).

 

Největší náročnost je v investici do těch děcek – do toho dát jim svůj čas, svoje zkušenosti, naučit je něco, otevřít se jim, ukázat jim na Boha, mluvit s nimi o Bohu a o svoji víře. To je těžké a náročné. Na druhou stranu to ty děcka potřebují, hledají a jsou za to strašně vděčné, když to nachází a dostávají.

 

Hudba ve fusionu (a nemusí to být jenom hudba, těch činností ve fusionu, co jdou dělat, je spoustu) je jenom prostředkem, jak je oslovit, zaujmout a navázat s nimi vztah.

 

Stojíme tedy asi před otázkou, jestli tak náročnou a složitou aktivitu dělat? Jestli v ní po prázdninách pokračovat? Jestli zajistíme dostatek vedoucích. Jestli fusion posuneme dál. Jestli využijeme plně jeho potenciál. (K tomu nás můžou vést i otázky, které přikládám v příloze. Jsou to otázky, které se každoročně pokládájí všem fusionům v ČR. Můžou být inspirací, kterým směrem se ubírat, co jde skrze fusion dělat).

 

Anebo jestli to skončíme? Co budeme dělat jiného?

 

Možná je ještě dobré si na závěr říct, proč pokračovat ve fusionu:

  • Je to jedna z mála evangelizačních aktivit našeho sboru
  • Tato aktivita se podařila rozjet a už tu běží přes 4 roky
  • Máme s ní už určité zkušenosti a spoustu věcí jsme se naučili
  • Daří se nám skrze ni oslovovat nevěřící děcka, které pak pravidelně na fusion dochází (některé třeba jenom pár měsíců, jiné třeba 3 roky)
  • Některé z těchto děcek (i když to není primárním cílem, primární cíl jsou vztahy) na fusionu uvěřily
  • Uvěřily i děcka z našeho sboru (z dorostu, z táborů, z mládeže), které začaly chodit na fusion a až tam vydaly svůj život Ježíši. Většina těchto mladých je nebo byla aktivními služebníky na fusionu.
  • Spousta děcek z našeho sboru se na fusionu hudebně posunala (naučily se třeba lépe zpívat nebo hrát na hudební nástroj) a i díky tomu mohly vzniknout chválící kapely u nás ve sboru.
  • Díky fusionu máme kontakt s mladými nevěřícími lidmi a můžeme vidět, čím žijí, co řeší, co je trápí a učit se tak reagovat na jejich potřeby.
  • Věřící vedoucí zapojení ve fusionu i díky kontaktům s nevěřícím děckama duchovně rostou.
  • Máme příležitost zvěstovat mladým lidem evangelium (radostnou zvěst).

Jestli budeme s fusionem pokračovat je na nás všech. Hlavně na staršovstvu a pak na celém sboru. My vedoucí fusionu to chceme a uděláme pro to maximum. Ale musíme to chtít společně. Odradí nás nedostatek vedoucích? Nebo to že se některé věci pořád nedaří? Anebo se do toho pořádně jako sbor opřeme? Stojí nám to za to pro fusion něco obětovat? Věřím tomu, že nás Pán Bůh k tomu volá! A myslím si, že je nás ve sboru pořád dost na to, abychom tuto aktivitu (a ne jenom ji) pořádně rozjeli. A to si myslím jenom z lidského hlediska, že na to máme, natož s Boží pomocí! Pojďme do toho společně!

Svědectví Pavla Kotrly:

Proč dělám fusion?

Strašně mě bavily tábory, strašně mě bavily pobyty mládeže na Krošenku. Já jsem to miloval, já jsem nechtěl chybět na žádné akci, já jsem podílel na organizaci, protože jsem vnímal, že si tyto akce Bůh používá, ale teď vnímám, že mám jít dál, začít něco nového, že mám dělat fusion. A je to velký paradox – já neumím vůbec zpívat, vůbec na nic hrát, ale vnímám, že nemůžu jinak, že Pán Bůh mě do této služby volá a ne proto, že je to super nejlepší Fusion, ale že je to místo, kde chodí nevěřící děcka a že Bůh chce, abychom se jim věnovali. Myslím si, že k této službě může volat Pán i Vás. Poslouchejte jeho hlas a hledejte jeho vůli!

Kategorie: Fusion