Čtení: Iz 7,11-15 | Text: L 2,21 | Písně: 65, 288, 256, 250, 654 | Pavel Čmelík
Bratři a sestry, milí přátelé!
Oslavili jsme v týdnu Štědrý den, Boží Hod Vánoční i 2. svátek vánoční, Štěpána. Pozornost naší víry se soustředí na událost narození Ježíše Krista a okolnosti, které narození provázely. Chtěl bych se dnes zastavit blíže u jména narozeného Spasitele. V evangeliu podle Mt můžeme číst slova, která anděl zvěstoval Josefovi: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." (Mt 1,21-23)
Dnes čtený verš z evangelia podle Lukáše popisuje, jak se stalo skutečností to, co andělé předpovídali. Jak Marie a Josef poslušně splnili, co jim Bůh prostřednictvím andělů přikázal. Ale nejen to, oni splnili i všechna ustanovení Mojžíšova zákona o obřízce a dalších obřadech, které byly předepsány židovským rodičům při narození prvorozeného Syna.
Bratři kraličtí obřízku Ježíše zvěstně domýšlejí, jakoby se už toto dělo z Boží či Ježíšovy vůle: „aby tak Zákonu dosti učinil a ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, i předešlým svatým obřízky, jako i nám potom křtu, posvětil." Jestliže tedy Ježíš sám jako Boží Syn a současně jako bezbranné lidské děťátko podstoupil tento rituál (obřízku) dal jí podle kralických zvláštní nový smysl, posvěcení a toto posvěcení později přešlo i na akt křtu. Obojí je svatým znamením smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem.
Ale zastavme se dnes především u vlastního jména Ježíš. Je to jméno, které známe a máme spojené s konkrétní postavou, postavou Božího Syna, Mesiáše, Spasitele. Avšak už jméno samotné (stejně jako téměř všechna ostatní jména v Bibli) má v sobě obsaženou zvěst. Hebrejské Jehošua, z něhož vzniklo řecké Iesús a pak české Ježíš, znamená „Hospodin spasí" nebo také „Vysvobození je Hospodinovo". Myslím, že vnímáme jméno Ježíš jinak než ostatní běžně používaná mužská jména jako Josef, Karel, Pavel, Petr aj. U nás se z úcty k Ježíši nedává jméno Ježíš narozeným chlapcům.
Ale ve Starém zákoně najdeme jméno Ježíš v hebrejské podobě několikrát. Nejznámější je asi Jozue, podle kterého se jmenuje celá jedna kniha Starého zákona. Ale najdeme tam ještě několikrát stejné jméno v českém tvaru Jóšua. Jednou je to majitel pole (1 S 6,14), jindy velitel města (2 Kr 23,8) a na konci Starého zákona i velekněz (Ag1,1). Ale také v Novém zákoně najdeme i Ježíše zvaného Justus (Ko 4,11).
Pro nás dnes se však jméno Ježíš stalo významným a vzácným ve spojení právě s tím jediným člověkem, s tím, který byl Syn člověka (viz Danielovo proroctví 8,13), ale současně Syn Boží. Jeho vyznáváme jako toho, který skutečně naplnil obsah, význam svého jména. V něm skutečně „Hospodin spasil" svět. On se stal opravdovým „Vysvobozením Hospodinovým".
Už jen jméno Ježíš tedy odkazuje na Hospodina a jeho vysvobození, jeho spasení. Už samotné jméno Ježíš je tedy evangeliem, radostnou zprávou o tom, co Bůh pro nás lidi udělal, co se v jeho Synu naplnilo.
Na jedné straně tedy máme jméno, na druhé straně jeho obsah. Obojí potřebujeme znát. Dovolte jednu osobní ilustraci ze života: Jako student jsem se jednoho krásného zimního dne vydal sám na běžky do lesa. Uprostřed lesa se zničehonic za mnou objevil malý černý pejsek, a po chvíli mě dohonil i jeho pán. Dali jsme se do řeči a více než dvě hodiny jsme spolu povídali o všem možném. Velmi jsme si porozuměli. Až jsme došli do určitého místa, kde ten neznámý prohlásil, že on musí vlevo, já však musel vpravo. Dlouho mě pak mrzelo, že jsem se ho nezeptal na jeho jméno. Jméno – to je totiž brána ke kontaktu s druhým člověkem. Až po dalších dvou letech jsme se opět potkali za podobných okolností a zcela spontánně jsme se nejdříve jeden druhému představili. I Jirka přiznal, že ho mrzelo, že se tehdy před dvěma lety nezeptal na mé jméno, abychom se mohli vidět častěji.
Známe a zažíváme občas i opačné, společensky formální situace, kdy nám někdo známý představí třetí osobu. Známe pak sice její jméno, ale nevíme, co je zač. Nevíme, co ji zajímá, nevíme, co od ní čekat. A tak se někdy přímo v rozhovoru po představení ptáme, kde bydlí, co dělá atd.
Obojí je důležité – znát jméno i charakter nebo schopnosti nositele jména. Je zajímavé, že tyto dvě linie tak trochu kopírují i dvě evangelia. Evangelista Marek je velmi stručný a hned v prvním verši mluví o „počátku evangelia Ježíše Krista.." Hned na začátku tedy představí jméno Ježíš. Představí jménem hlavního hrdinu svého příběhu.
Přesně opačně postupuje evangelista Jan. Začne mluvit o slovu, které se stalo tělem a o tom všem, co to znamenalo a jaký to mělo smysl a jak to lidé odmítali či přijímali. Jmenuje nejprve Jana Křtitele a teprve po tomto dlouhém úvodu v 17. verši se můžeme dočíst, že „milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista." Čtenář, který nikdy Bibli nečetl a o Ježíši nikdy neslyšel, takový čtenář by se musel hodně zamyslet, aby pochopil, že všechno, co Jan říká v úvodu, že to všechno je právě o tomhle jmenovaném Ježíši Kristu.
Přístup těchto dvou evangelistů nám také nepřímo ukazuje na dvojí úskalí spojená se jménem Ježíš. Jedno úskalí spočívá v používání samotného jména Ježíš. Jako lidé věřící máme jméno Ježíš v úctě a pohoršuje nás, že někdo je vyslovuje bezmyšlenkovitě. Říkáme, že bere Boží jméno nadarmo, neboť jméno Ježíš je pro nás jméno Boží a jeho bezmyšlenkovité vyslovování vnímáme jako porušení třetího přikázání Desatera.
U mnoha lidí jsou však výrazy jako „ježíšmarjá", „ježíšikriste" nebo „panebože" zcela oddělené od jakéhokoliv náboženského vnímání. Oni tato slova vyslovují nikoliv jako podstatná jména, ale v jejich ústech jde o citoslovce. Tomu odpovídá i tón hlasu, s nímž je vyslovují a souvislosti, za kterých je vyslovují. Jde tedy o úplně jiný slovní druh. Jde o vyjádření emocí, většinou záporných. Jde o ulevení si od jistého přetlaku mysli, která jak papiňák vypouští nadbytečnou páru, aby se hlava či celý člověk neroztrhl jako starý měch s kvasícím vínem. Jsem přesvědčen, že nad těmito lidmi zaznívá Ježíšova modlitba: Bože odpusť jim. Oni nevědí, co mluví.
Když se však lépe podíváme do evangelií, zjistíme, že existuje horší zneužívání jména Ježíš. Zneužívání, na které si musíme dávat pozor především my, kteří Bibli známe, kteří jméno Ježíš bereme vážně, někdy možná až smrtelně vážně a tváříme se, že je pro nás nedotknutelné. Ale musíme si připomenout Ježíšova varovná slova. Někteří u posledního soudu uslyší jeho slova o svém zavržení přesto, že se budou bránit: cožpak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Stejně tak nás musí varovat příběh z knihy Skutků, kde čteme o těch, kteří chtěli zneužít moci jména Ježíš ve svůj prospěch a dopadli zle.
Skutečné zneužití Božího jména, stejně jako zneužití jména Ježíš vychází nikoliv ze zvuku, z formálního znění, ale z obsahu, z úmyslu, který je za používáním jména Ježíš skryt. V tomto jménu je moc. A my jsme jako věřící zodpovědní za to, jak s touto mocí nakládáme. Chceme ji pouze využít pro svůj vlastní prospěch nebo pro dobro druhých? Chceme skrze toto jméno Boha skutečně poslouchat nebo jím chceme pomocí znalosti tohoto jména a jeho obsahu manipulovat? To jsou vážné otázky, které nám klade samotné Písmo a které bychom si měli klást i my sami. Takto totiž můžeme teprve poznávat skutečnou a osvobodivou moc, která je ve jménu Ježíš ukrytá. Kéž nám sám Pán mocí svého Ducha svatého odkrývá pravý smysl svého jména a dává nám sílu podle jeho smyslu žít ve svobodě, v pravdě a lásce. Amen
Pane Ježíši, děkujeme ti, že ve tvém jménu je odpuštění našich vin. Děkujeme ti, že skrze tvé jméno se smíme obracet k našemu nebeskému otci jako děti, které on miluje. Odpusť nám, že chceme pomocí tvého jména s tebou manipulovat. Naplňuj nás svým duchem, abychom při vyslovování tvého jména prožívali opravdový pokoj a přítomnost moci tvého Ducha svatého. Amen
poslání: Fp 2,6-11
